Č. 4499.

Nemocenské pojištění: I. Podmínkou nemocenské pojistné povinnosti domovníka není mzda v hotovosti. — II. K výkladu pojmu »vedlejší zaměstnání.
(Nález ze dne 10. března 1925 č. 4847.)
Věc: Berta Sch. v B. (adv. Dr. Rich. Ullmann z Brandýsa n. L.) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp v Praze rozhodnutím ze 17. ledna 1923 potvrdila výměr osp-é v Brandýse n. L., jímž bylo vysloveno, že Marie T. v době od 1. června 1919 do 28. února 1922 nepodléhala nemoce., pojištění dle § 1 nem. zák., poněvadž vykonávala domovnické práce u Berty Sch. jenom jako vedlejší zaměstnání, a hlavním zdrojem výživy byl v té době výdělek ze zaměstnání jejího muže.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím vyhovělo odvolání, jež podala okr. nemoc. pokladna v B., zrušilo rozhodnutí zsp-é a vyslovilo, že Marie T. v uvedené době nemoc. pojistné povinnosti podrobena byla, ježto domovnictví bylo v té době jejím jediným výdělečným zaměstnáním za mzdu. Při tom nerozhoduje, v jaké formě mzdu dostávala anebo stačila-li tato mzda na její výživu.
O stížnosti Berty Sch. do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost míní, že v tomto sporu nejde vůbec o poměr domovnický v technickém smyslu slova, poněvadž T. neměla žádné mzdy v hotovosti, nýbrž pouze naturální byt.
Názor ten nelze sdíleti. Zákon o právních poměrech domovníků z 30. ledna 1920 č. 82 Sb. vymezuje v § 1 pojem domovníků, že jsou to muži nebo ženy, kterým bylo svěřeno vlastníkem domu nebo jeho zástupcem, aby měli dohled na dům, udržovali v něm čistotu a pořádek a obstarávali jinaké práce, týkající se správy domu. Nelze proto ujednání o mzdě považovati za pojmový znak poměru domovnického. Ani zákon o nemoc. pojištění, na který poukazuje § 17 shora cit. zák., nevyžaduje k založení pracovního poměru dle § 1 nem. zák. nezbytně, aby byla smluvena mzda v hotovosti nebo mzda vůbec. Nelze tudíž shledávati nezákonnost v úsudku nař. rozhodnutí, že jest nerozhodným, v jaké formě T mzdu dostávala.
Stížnost dále namítá, že zaměstnání T. jako domovnice bylo zaměstnáním vedlejším, vylučujícím pojistnou povinnost dle § 1 nem. zák.
Žal. úřad — nesdíleje názor rozhodnutí II. stolice, že domovnictví bylo při vedení její domácnosti vedlejším zaměstnáním T., — vyslovil, že Marie T.-ová v uvedené době pojistné povinnosti podrobena byla, ježto domovnictví bylo v té době jejím jediným výdělečným zaměstnáním na mzdu. Vyslovil tím právní názor, že lze mluviti o zaměstnání vedlejším dle § 1 nem. zák. jen tehdy, je—li tu ještě jiné výdělečné zaměstnání (hlavní zaměstnání). Tu má ovšem potud pravdu, že o vedlejším zaměstnání jisté osoby může býti řeč jen tenkráte, má-li táž osoba ještě jiné zaměstnání, jež lze kvalifikovati jako zaměstnání hlavní.
Dle názoru nss-u není však v zákoně opory pro výklad, že by toto hlavní zaměstnání musilo býti zaměstnáním výdělečným. § 1 n. z. a rovněž § 17 zák. o právních poměrech domovníků mluví prostě o zaměstnání vedlejším, nikoli o výdělečném zaměstnání vedlejším, jako protikladu hlavního výdělečného zaměstnání. Přihlédne-li se k tomu, že zákonodárce v jiných zákonech, ku příkladu v pensijním zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. v § 2, č. 2 a § 3, odst. 6, staví proti vedlejšímu zaměstnání výslovně »hlavní výdělečné zaměstnání«, v nem. zák. toho však opominul, nelze shledati, že by shora cit. právní názor žal. úřadu měl v zákoně oporu.
Bylo proto nař. rozhodnutí, jež se dle těchto úvah zakládá na nesprávném výkladu § 1 n. z. resp. § 17 zák. z 30. ledna 1920 č. 82 Sb., zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 577-578.