Č. 4812.

Samospráva obecní: Poplatník nemůže proti předpisu obecní přirážky k státnímu poplatku z převodu nemovitosti uplatňovati nesprávnost vyměřovacích základů tohoto poplatku.
(Nález ze dne 20. června 1925 č. 12 324).
Věc: Gustav T., Miroslav T. a Josef D. v H. proti okresní správní komisi v Humpolci stran obecní přirážky k státnímu poplatku z převodu nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním výměrem obecního úřadu v H. byla st-lům předepsána 10%ní přirážka k státnímu poplatku z převodu realit č. p. — — — s pozemky v H. částkou 11 675 K 44 h. Odvolání st-lů, vytýkající, že převod přirážce vůbec nepodléhá, poněvadž ústní smlouva o převodu byla uzavřena dne 10. dubna 1922 a přirážka byla v obci H. zavedena teprve od 1. října 1922, bylo nař. rozhodnutím v cestě instanční zamítnuto, poněvadž písemná smlouva byla sepsána v lednu 1923, tedy v době, kdy obec mohla již přirážku vybírati, a také státní poplatek z převodu nemovitostí byl vyměřen na základě této písemné smlouvy.
O stížnosti uvážil soud toto:
Mezi stranami není sporno, že státní poplatek převodní vyměřen byl z trhové smlouvy ze 14. ledna 1923. Stížnost nepokládá však tuto okolnost za rozhodnou, nýbrž zastává názor, že pro stanovení povinnosti k placení přirážky rozhoduje den, kdy smlouva byla — ač jen ústně — uzavřena, t. j. den 10. dubna 1922. Tomuto názoru nemohl soud přisvědčiti.
Z pojmu přirážky plyne, že takováto veřejná dávka jest adnex jiné dávky, jež slouží za základ pro výpočet přirážky, takže úřad, který jest povolán vyměřiti přirážku, musí onen základ přijati tak, jak byl úřadem k tomu příslušným stanoven. Nemůže tedy úřad, který vyměřuje přirážku, samostatně zkoumati, zdali jednotlivé vyměřovací základy dávky hlavní jsou správné, a nepřísluší mu ani zjišťovati samostatně tyto vyměřovací základy a použíti jich odlišně od dávky hlavní při výpočtu přirážky. Věcí tohoto úřadu jest pouze vypočítati přirážku podle základu již daného úřadem k vyměření hlavní dávky příslušným procentem předepsaným.
Proto také vlád. nař. č. 143/22 k § 33 ob. fin. novely odst. 6 správně stanoví, že lze naříkati pouze výpočet přirážky k státnímu poplatku z převodu nemovitostí, nikoliv však základ stanovený úřadem vyměřujícím poplatek státní.
K základu vyměřovaného poplatku patří objekt poplatku, totiž právní jednání, ze kterého se poplatek vyměřuje. Vztahuje se tedy přirážka na tentýž poplatný akt, ze kterého byl vyměřen poplatek státní. V platebním rozkaze, kterým byl v daném případě vyměřen státní poplatek, byla úřadem jako objekt poplatku, jak již vylíčeno, uvedena trhová smlouva ze 14. ledna 1923.
V době, kdy tento platební rozkaz byl vydán, což se přirozeně mohlo státi jen po 14. lednu 1923, byla již v obci zavedena obecní přirážka k státnímu poplatku převodnímu a mohl proto st-l očekávati, že mu bude přirážka z tohoto převodu předepsána. Byl-li snad tohoto názoru, že neprávem byl poplatek vyměřen ze smlouvy ze 14. ledna 1923 a že měl býti správně vyměřen ze smlouvy z 10. dubna 1922, mohl to cestou instanční proti tomuto platebnímu rozkazu uplatňovati. V řízení týkajícím se vyměření přirážky, tuto okolnost však již uplatňovati nelze, neboť úřad vyměřující přirážku se otázkou, zdáli státní poplatek byl správně vyměřen ze smlouvy ze 14. ledna 1923, dle toho, co bylo uvedeno, nemohl vůbec zabývati a musil vycházeti z předpokladu, že poplatný akt, který zavdal příčinu k vyměření státního poplatku a který jest také podkladem pro vyměření přirážky a posouzení dávkové povinnosti, se stal dne 14. ledna 1923.
Žal. úřad neměl proto důvodu vyšetřovati, zdali ústní smlouva byla uzavřena skutečně již dne 10. dubna 1922, jak stížnost vytýká, a jednal po zákonu, když vyslovil, že převod přirážce podléhá, poněvadž byla za poplatný akt státním úřadem vyměřovacím považována smlouva ze 14. ledna 1923, která se stala v době, kdy jíž v obci byla zavedena obecní přirážka k státnímu převodnímu poplatku.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4812. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1181-1182.