Č. 4522.

Honební právo: * Držení pouhých hospodářských pozemků bez domovní usedlosti v osadě konskribované nezakládá členství v ho- nebním společenstvu (Čechy).
(Nález ze dne 16. března 1925 č. 21.849/24.)
Prejudikatura: Boh. 512, 714, 1220 adm. a j.
Věc: Česká finanční prokuratura v zastoupení čs. státu jako vlastníka velkostatku B-ského proti zemskému správnímu výboru v Praze o rekursní legitimaci ve věci pronájmu společenstevní honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítnuto bylo pro nedostatek legitimace odvolání české finanční prokuratury jménem čsl. státu jako vlastníka velkostatku B. ve věci pronájmu společenstevní honitby v N., poněvadž čsl. stát nemá v N. konskribovanou domovní usedlost a nejsa tudíž členem tamního honebního společenstva (§ 4 čes. hon. zák.), není oprávněn naříkati usnesení honebního výboru o pronájmu honitby.
Zkoumaje v mezích stížných bodů (§ 18 zák. o ss) stížnost do rozhodnutí toho podanou, nemohl jí nss dáti za pravdu. Žal. úřad vychází ze skutkového předpokladu, že čsl. stát nemá v N. konskribovanou usedlost. Stížnost správnost tohoto předpokladu nepopírá, nýbrž brojí toliko proti právnímu názoru žal. úřadu, že členství v honebním společenstvu je podmíněno držením usedlosti v dotyčné osadě konskribované. V tom nemá však pravdu.
Členství v honebním společenstvu přísluší dle § 4 čes. hon. zák. toliko držitelům pozemků osady. Následující § 5 maje na mysli týž okruh osob, mluví o obyvatelích osady. Poněvadž však osada, nemajíc pevných hranic územních, určena jest jen souborem usedlostí, ji tvořících, nemůže býti »držitelem pozemků osady« nikdo jiný, nežli držitel usedlosti k osadě náležející, čili gruntovník, který jest v osadě usazen, maje v ní konskribovanou usedlost domovní, z níž právě ony pozemky jsou obhospodařovány.
Tento právní názor, dle něhož držba pouhých hospodářských pozemků bez domovní usedlosti v osadě konskribované členství v honebním společenstvu nezakládá, vyslovil nss — zachovávaje v tom směru konstantní judikaturu i býv. správního soudu vídeňského — již opětně, tak zejména ve svých nál. Boh. 512, 714 a 1220 adm. a trvá na ní i v tomto případě.
Jestliže tedy čsl. stát podle nesporné skutkové podstaty v N. nemá konskribované domovní usedlosti, není členem tamního honebního společenstva a není tudíž také legitimován stěžovati si do pronájmu společenstevní honitby. Odvolává-li se stížnost na nál. nss-u Boh. 2804 adm., není to případné. Neboť ve sporu tímto nálezem řešeném st-l domovní usedlost v osadě konskribovanou měl, a šlo toliko o to, zda přes to je vyloučen z členství honebního společenstva proto, že tato domovní usedlost — v osadě konskribovaná — leží v obvodu vlastní honitby držitele. Skutková podstata byla tedy právě v rozhodném směru jiná než dnes.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

Č. 4522. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 629-630.