Č. 4307.

Veřejní zaměstnanci. — Zdravotnictví. — Státní občanství (Slovensko): * Lékař, který byl jmenován v r. 1919 podle zák. čl. XXXVIII z r. 1908 obvodním lékařem, nestal se skutečným úředníkem čsl. státu ve smyslu § 1. č. 4 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.
(Nález ze dne 9. ledna 1925 č. 234).
Věc: Dr. Eugen Juraj N. v T. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství. Důvody: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Ministr pro správu Slov. nař. rozhodnutím vyslovil, že st-l, obvodní lékař v T., není čsl. státním občanem ve smyslu § 1 č. 4 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., že proto nemá domovského práva v T. podle § 15 cit. zák., poněvadž v době od 28. října 1918 do 16. července 1920 se nestal skutečným (definitivním) úředníkem nebo zřízencem čsl. státu nebo některého čsl. státního ústavu nebo podniku.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok:
1) že se st-l nestal čsl. státním občanem ve smyslu § 1 č. 4 zák. č. 236/20 a
2) že proto nemá ani domovského práva v T. podle § 15 téhož zák.
Při výroku ad 2) stížnost samostatného stížného bodu neformuluje, a nemůže se jím tudíž nss podle § 18 zák. o ss vůbec, tedy ani po té stránce zabývati, byl-li či nebyl-li ministr k němu oprávněn.
Pokud jde o prvý výrok, sluší uvésti toto:
St-l zakládá nárok, aby byl uznán čsl. státním občanem ve smyslu § 1 č. 4. úst. zák. č. 236/1920, na okolnosti, že byl jmenován dne 1. listopadu 1919 obvodním lékařem v T., z čehož dovozuje, že jsou při něm splněny podmínky stanovené uvedeným zákonným ustanovením.
St-l však přehlíží, že ve smyslu § 1 č. 4 uv. zák. jsou čsl. státními občany ode dne 28. října 1918 ti, kdož, majíce domovské právo tam uvedené, stali se skutečnými úředníky nebo zřízenci čsl. státu nebo některého čsl. státního ústavu nebo podniku.
Že byl st-l přijat do služeb čsl. státu zejména ve smyslu § 9 zák. z 15. září 1920 č. 332 Sb. a že se stal v této službě skutečným úředníkem, stížnost ani netvrdí. Pouhá okolnost, na níž se k odůvodnění vzneseného nároku odvolává, že totiž byl st-l v r. 1919 jmenován obvodním lékařem, k nabytí nároku ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení však nestačí, když ustanovení zák. článku XXXVIII : 1908, jež byla v době jmenování st-le v platnosti, neponechávají nižádné pochybnosti o tom, že obvodní lékař je sice ve služebním poměru k okresu, pro který byl ustanoven, je tedy sice úředníkem veřejným, není však ve služebním poměru k státu a tedy ani státním úředníkem.
Nestal-li se však st-l jmenováním obvodním lékařem úředníkem státním, pak nesplnil základní podmínku § 1 č. 4 úst. zák., a netřeba se zabývati otázkou ve stížnosti vytýkanou, je-li či není-li úředníkem skutečným.
Nesplnil-li však st-l předpokladu § 1 č. 4 úst. zák., není v rozporu se zákonem výrok, jímž žal. úřad st-le neuznal čsl. státním občanem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení.

Citace:

Č. 4307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 191-192.