Č. 4790.

Dávka z přepychových místností: Od dávky osvobozeny nejsou naturální byty v továrně.
(Nález ze dne 13. června 1925 č. 12 029).
Věc: František H. v Praze proti okresní správní komisi v Lounech stran dávky z přepychových místností.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: František H., vrchní ředitel rafinerie cukru v L., obývá dle zjištění městského úřadu v L. v továrně jednu kuchyň a 6 pokojů služka spí v jednom pokoji a ostatních místností užívá on sám; rodina jeho je v Praze. Platebním rozkazem z 19. září 1923 předepsal mu městský úřad v L. ze tří místností z tohoto bytu dávku přepychovou 1000 Kč. — — — — Odvolání nebylo výměrem zastupitelstva města L. z 12. listopadu 1923 vyhověno, stejně nebylo vyhověno stížnosti z tohoto výměru nař. rozhodnutím a to z důvodů, že bylo zjištěno, že rodina st-lova bydlí trvale v Praze; byt v L. sestávající z kuchyně a 6 pokojů obývá pouze st-l a služka; odpovídá tedy předpis dávky ze tří přepychových místností schváleným pravidlům o vybírání této dávky.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a opakující vývody odvolání uvážil nss toto:
Dle § 1 pravidel pro vybírání dávky z přepychových bytu v L., která byla schválena výnosem zsv-u v Praze z 26. září 1922 a která souhlasí se vzornými pravidly vyhlášenými vl. nař. č. 143/22 vybírá se dávka z přepychových bytů ze všech obytných místností, které jsou při kterémkoli bytě v obci nad nejvyšší v § 2 stanovenou míru. Ustanovení toto platí tedy pro každý byt, ježto pravidla nerozeznávají, zdali bytu se užívá na základě nájemní smlouvy aneb z jiného titulu, nelze tedy tvrditi, že pravidla se na naturální byty nevztahují.
V odst. 2 § 1 je stanoveno, že za obytné místnosti se nepovažují prostory uvedené pod a-d; z výpočtu toho lze seznati, že jde o místnosti, které nejsou určeny pro účely obytné v užším smyslu slova; dle odst. d) se nepovažují za obytné místnosti »prostory, kterých se užívá výhradně k účelům živnosti nebo povolání (krámy, skladiště, dílny ... atd.)«, ze slova »výhradně« a z poukazu na jednotlivé druhy místností jest jasno, že pravidla nepodrobují dávce z přepychových bytu jen takové místnosti, které přímo a bezprostředně slouží provozu živnosti nebo povolání, které jsou tedy vlastně provozovnou neb částí provozovny. To však nelze tvrditi o naturálních bytech v továrních budovách; tyto naturální byty jest proto považovati za obytné místnosti ve smyslu § 1 a podrobiti dávce z přepychových bytů. — — —

Citace:

č. 4790. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1133-1134.