Č. 4797.

Známky. — Řízení před nss-em: Soukromá strana není legitimována ke stížnosti na nss do výroku min. obch., kterým toto odepřelo naříditi výmaz známky podle § 3 č. 4 známkového zák. z r. 1890.
(Nález ze dne 15. června 1925 č. 5215).
Věc: Ervín K. v Bratislavě proti ministerstvu obchodu stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním de praes. 21. prosince 1923 žádal st-l u min. obch., dovolávaje se § 30 zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z., aby ve smyslu § 21 lit. d) a lit. e) tohoto zákona nařídilo, že slovní známka »Kabina«, firmou »Phönix«, továrna na mýdlo, úč. spol. v Levicích, u obch. a živn. komory v Báňské Bystřici pro mýdlo k zápisu přihlášená a tam pod č. reg. 570 zapsaná, má býti ze známkového rejstříku vymazána, poněvadž zápis se stal proti předpisům § 3, bod 4, pak §§ 9 a 10 známk. zákona. V žádosti uvedl, že jeho firma přešla v roce 1917 do majetku firmy »Phönix«, ta však žádala teprve po 6 letech o zápis známky a prokázala st-lovo svolení k užívání jeho jména ve známce; známkou zapsanou má býti vzbuzen dojem, jako by st-l byl výrobcem mýdla spornou známkou označeného a neodpovídá tedy známka ta pravdě.
Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad zahájiti o této žádosti řízení podle § 3, bodu 4 známk. zák., ježto v pouhém slově »Kabina« při mýdle nebude obchod spatřovati osobní jméno. K tomu úřad podotkl, že st-li jest možno podati žalobu na výmaz dle § 10 cit. zákona a připojil poučení, jaké údaje má žaloba obsahovati a jak má býti instruována.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Podle ustanovení § 3, bod 1 cit. zákona, jehož se st-l ve svém podání dovolával, jsou ze zápisu mimo jiné vyloučeny takové známky, které »neodpovídají ... pravdě a jsou způsobilé k oklamání konsumujícího obecenstva.« Ze znění tohoto předpisu jest patrno, že účelem jeho jest v prvé řadě ochrana veř. zájmů. Péče o tyto zájmy jest uložena úřadu, jenž ji vykonává z povinnosti úřední. Na zakročení k ochraně zájmů veřejných soukromým osobám však nárok nepřísluší. Pokud tedy žal. úřad odepřel nař. rozhodnutím zakročiti na ochranu těchto zájmů, nedostává se st-li legitimace proti tomu si na tento soud stěžovati.
St-l vidí však, jak ze stížnosti jest zjevno, v užívání oné známky také porušení svého subjektivního práva a domáhá se výmazu známky také z tohoto důvodu. Leč o petitu na tomto důvodu založeném žal. úřad věcně nerozhodl, ani jej jako nepřípustný neodmítl ani jinak meritorně nevyřídil, nýbrž naopak st-li výslovně vyhradil podati proti zúčastněné straně žalobu na výmaz známky a označiti zároveň náležitosti, jaké žaloba taková má míti. Stížnost nenamítá, že by náležitostí těch třeba nebylo, nýbrž uvádí jen, že úřad si mohl vyžádati od st-le druhý exemplář podání a považovati je za žalobu. Ježto však, jak bylo řečeno, žal. úřad nezamítl podání st-lovo jako žalobu na výmaz známky s účinkem, že by st-li bylo zabráněno výmazu známky se domáhati, není výrok úřadu, jímž se st-li ponechává žalobu na výmaz známky podati a připojuje se návod, jakou formu, jaký obsah má žaloba míti a jak má býti doložena, v podstatě ničím jiným, než právě jen vybídnutím k doplnění podání st-lova za tím účelem, aby o nároku st-lově na výmaz známky úřední jednání bylo provedeno.
Když pak st-l ani netvrdí, že by jeho podání nepotřebovalo doplnění, aby o něm jak o žalobě mohlo býti jednáno, nemůže právem ani tvrditi, že by byl úřad svým výrokem právě uvedeným zasáhl do jeho práv. Jest proto stížnost v tomto směru bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 4797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1144-1145.