Č. 4716.

Pozemková reforma: Podal-li vlastník zabraného majetku žádost za vyloučení ze záboru podle § 3 a) zák. záb. a § 20 zák. příd., nesmí stpú vypověděti hospodaření na reklamovaných nemovitostech, dokud o žádosti té nerozhodl, a to ani tehdy, jestliže stpú o žádosti té řízení zahájil a vlastníka bezvýsledně k doplnění žádosti vyzval.
(Nález ze dne 18. května 1925 č. 10 123).
Věc. Mikuláš P., Ladislav P., Josef P. a Pavel P. (adv. Dr. Oskar Glaser z Prahy) proti Státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o výpověď z hospodaření.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud podrobilo výpovědi nemovitosti — — — reklamované podle § 3 a) záb. zák. a § 20 příd. zák. zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost dílem odmítá jako nepři pustna, dílem zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stpú vypověděl podáním z 22. července 1924, jež došlo okr. soudu v M. Mikuláši P. hospodaření na nemovitostech tam podrobně uvedených, patřících k velkostatku v M.
Stížnost do této výpovědi podaná jednak prvorodým detreovským svěřenstvím, založeným roku 1653 hrabětem Pavlem P., jednak Mikulášem P. jako vlastníkem alodního majetku, vytýká mimo jiné, — — — — 4. že Mikuláš P. žádal za vyloučení a ponechání řady nemovitostí podle § 3 a) záb. zák. a § 20 příd. zák. a že stpú, přes to, že o žádosti nerozhodl, vypověděl veškerý majetek.
O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Ad 4. Dle stálé judikatury tohoto tribunálu, uplatní-li vlastník zabraných nemovitostí svůj nárok dle §§ 3 a) a 11 záb. zák. a § 20 příd. zák., nemůže žal. úřad vypověděti hospodaření na reklamovaných nemovitostech, pokud o nároku tom nerozhodl. Přes to, že podáním z 5. března 1924 uplatněny byly nároky dle § 3 a) záb. zák. a § 20 příd. zák. na řadu nemovitostí, čísly katastrálními označených, ležících v obcích, žal. úřad vypověděl podáním, jež došlo 25. srpna 1924 k okr. soudu v Malackách, veškeré nemovitosti v těchto obcích ležící. Žal. úřad odůvodňuje postup ten tím, že zahájil o zmíněné žádosti řízení a vyzval opětovně vlastníka, aby v určitých směrech žádost tu doplnil, on však vyzvání tomu nevyhověl. Avšak pouhá okolnost, že vlastník vyzváním těm, lhůtou nijak neobmezeným, nevyhověl, sama o sobě nemůže býti důvodem pro názor, projevený v odvodním spise, že vlastník od nároků těch upustil. Pak jest však v rozporu se zákonem, když žal. úřad, aniž dříve rozhodl o vznesených nárocích dle § 3 a) záb. zák. a § 20 příd. zák., hospodaření na reklamovaných nemovitostech vypověděl.
Bylo tudíž rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 4716. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 987-988.