Č. 4787.

Pozemková reforma: I. Vlastník zabraného majetku nemůže převzetí půdy zabrané odporovati z toho důvodu, že ji potřebuje k hospodaření na půdě, jež mu dosud odňata nebyla. — II. Převzetí půdy zabrané není zázáno na předpoklad, že stpú předem za účasti vlastníka zjistí, že způsobem, jakým úřad zamýšlí s půdou naložiti, zvýší se výroba.
(Nález ze dne 12. června 1925 č. 11 816).
Věc: Albert Th., František Josef, Karel August a Ludvík Filip Th. (adv. Dr. Frant. Wien-Claudi z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran oznámení zamýšleného převzetí zabraných nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze dne 19. března 1924 oznámil stpú držiteli svěřenského panství R. Albertu Th., dále čekateli svěřenství princi Františku Josefovi Th. a opatrovníku svěřenství a potomstva Dru Františku W., advokátu v Praze, že zamýšlí převzíti z jeho zabraného majetku nemovitosti v oznámení blíže uvedené, a požádal zemský civilní soud v Praze, aby oznámení to svrchu jmenovaným osobám doručil.
Proti tomuto oznámení podali Albert Th., pak opatrovník čekatelů a svěřenství František Josef Th. a nejbližší čekatelé Karel August a Ludvík Filip Th. stížnost k nss-u, o níž soud uvážil takto: — — — —
Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že stpú oznamuje st-lům též zamýšlené převzetí určitých deputátních nemovitostí patřících k hospodaření lesnímu, ačkoliv lesy samotné zatím ještě převzíti nehodlá, a dovozuje z toho, že postup ten příčí se § 19 zákona přídělového.
Tato námitka nemá opory v zákoně, neboť vlastník zabraného majetku může žádati za ponechání zabrané půdy jen v rámci § 11 zák. záb. a § 20 zák. přídělového, nemůže však odporovati převzetí půdy jemu náležející z toho důvodu, že jí potřebuje k hospodaření na půdě, jež dosud mu odňata nebyla. § 19 příděl. zák., jehož stížnost se dovolává, týká se detailního plánu, na jehož sestavení určitým způsobem strana, jak níže ještě bude uvedeno, žádného právního nároku nemá, a mimo to vztahuje se na půdu ze záboru propuštěnou, takže pro řešení sporné otázky vůbec nepřichází v úvahu.
Stížnost dále namítá, že úřad sestavením detailního plánu nezjistil, jsou-li tu dány předpoklady, aby převzetím majetku st-lů dosaženo bylo cíle pozemkové reformy totiž prospěchu obyvatelstva a zvýšení výroby. Poněvadž st-lé jen za těchto předpokladů jsou povinni trpěti převzetí, porušuje nař. rozhodnutí jejich subjektivní práva.
Dle toho domnívá se stížnost, že povinnost vlastníků zabraného majetku odevzdati stpú-u zabrané nemovitosti vázána jest na předpoklad, že úřad za účasti dotyčného vlastníka předem bezvadným způsobem zjistí, že skutečně způsob, jak úřad s dotyčnými nemovitostmi naloží, přispěje ku zvýšení výroby a prospěchu obyvatelstva. Náhled ten je mylný. Ze zákonů o pozemkové reformě plyne, že povinnost odevzdati zabraný majetek státu je absolutní, a že není vázána na předpoklad, že převzetím zvýšena bude výroba neb zlepšeno zásobování obyvatelstva, naopak dle zákonů o pozemkové reformě postihuje zmíněná povinnost vlastníka zabraného majetku bez ohledu na to, jaké následky bude míti převzetí ono v příčině množství výroby a zásobování obyvatelstva.
Uložil-li příd. zák. v § 14 úřadu, nenaskytne-li se mu možnost přídělu v rámci předchozích ustanovení, přiděliti zabranou půdu i mimo tento rámec, hleděti při tom k tomu, by prospěl co nejvíce řádné výrobě a prospěchu obyvatelstva, neomezil tím nikterak povinnost vlastníků zabraného majetku k odevzdání jich nemovitostí státnímu pozemkovému úřadu. Tito převzetím tohoto majetku státem ztrácejí dosavadní svou disposici nad tímto majetkem úplně, a nepřísluší jim žádný právní vliv na to, jak stpú po převzetí s majetkem jejich naloží, zejména bude-li jím zvolený způsob míti příznivý či nepříznivý účinek na množství výroby a potřeby obyvatelstva.
Stížnost konečně obrací se proti tomu, že úřad výpověď z deputátních pozemků nedoručil též deputátníkům jako osobám hospodařícím. Námitka tato jde mimo, neboť předmětem stížností není výpověď, nýbrž oznámení zamýšleného převzetí, a toto, i kdyby stížnost měla pravdu, nemohlo by jako nezákonné nebo vadné zrušeno býti proto, že výpověď z dotyčných pozemků, jichž rozhodnutí to se týče, nebyla doručena dle předpisů zákonných.
Z důvodů těchto bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4787. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1128-1129.