Č. 4814.

Policejní řízení trestní: Kdy je nález 2. stolice konformní s nálezem stolice 1. při odsouzení pro přestupek § 12 cís. nař. č. 96 ř. z. z r. 1854?
(Nález ze dne 20. června 1925 č. 12 403).
Věc: František K. v R. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku § 12 cís. nař. č. 96/1854.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Osp v Čes. Brodě vydala nález ze 14. prosince 1923 tohoto znění: »Pro přestupek § 12 nař. z 20. dubna 1854 č. 96, kterého jste se dopustil dle částečného Vašeho doznání a konaného šetření tím, že jste dne 14. srpna 1923 při domovní prohlídce u Vás konané vůči starostovi obce a strážníku obecnímu za přítomnosti četnictva se vyjádřil: »Prohledejte si všechno, avšak jak nic nenajdete, tak Vás koštětem vymlátím.« Výrok tento pronesený k přítomným osobám úředním nebyl místný, odsuzujete se dle § 11 téhož nař. do vězení v trvání 48 hodin.«
K odvolání st-lovu rozhodla zsp v Praze nař. rozhodnutím takto: »Nálezem ze 14. prosince 1923 byl jste odsouzen pro přestupek § 12 lit. a) i lit. b) nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož jste se dopustil tím, že dne 14. srpna 1923 při domovní prohlídce u Vás konané choval jste se hrubě a urážlivě vůči asistenci četnické, starostovi obecnímu a obecnímu strážníkovi tím, že jste použil slov: »Prohledejte si všechno, ale když nic nenajdete, tadyhle mám koště a tím Vás vymlátím«, kterážto slova i po napomenutí, abyste se slušně vůči všem zúčastněným choval, znovu jste opakoval, do vězení na dobu 48 hodin.
Zsp nevyhověla odvolání Vašemu z tohoto nálezu, poněvadž povaha uvedeného přestupku jest zjištěna výslechem svědků i částečným vlastním doznáním Vaším. K námitce Vaší, že trest měl býti uložen podmínečně, se podotýká, že ustanovení o podmínečném odsouzení dle zák. ze 17. října 1919 č. 562 Sb. vztahuje se dle odst. 1., 4. a 5. téhož zák. toliko na řízení trestní u civilních a vojenských soudů a správních úřadů v obvodu platnosti uh. trest. zák. Z rozhodnutí tohoto nelze se dle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. dále odvolati.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Podle názoru, jejž nss vyslovil již v nál. Boh. 639 adm., jest podle § 3 nař. min. vnitra z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. upravujícího pořad stolic v trestních věcech náležejících k příslušnosti politických úřadů, další rekurs do rozhodnutí pol. úřadu 2. stolice vyloučen jen tehdy, když pol. úřad 2. stolice potvrdil trestní nález úřadu první stolice in toto, t. j. ve všech kusech, jež jsou podstatnými součástkami trest. nálezu. Podle téhož nálezu náleží k podstatě trestního nálezu jednak zjištění skutkové podstaty trestní, t. j. skutku, který se obviněnému přičítá, jednak podřadění tohoto skutkového podkladu pod trestní normu. O potvrzení trestního nálezu nelze tudíž mluviti, jestliže se výroky obou stolic co do zjištění trestní skutkové podstaty rozcházejí, tedy zejména též, klade-li vyšší stolice obviněnému za vinu kromě skutku, který mu přičítala již stolice prvá, ještě skutek další, ať již vyšší stolice viděla v činnosti odsouzeného konkurenci dvou deliktů, či spatřovala v dalším skutku odsouzeného jednání, jež onen skutek, pro který jej odsoudila I. stolice, kvalifikuje jako skutek trestný.
Dlužno tedy v daném případě především zkoumati, byl-li st-l v obou stolicích správních uznán vinným touž skutkovou podstatou trestní.
Jde o trestní nález pro § 12 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. Paragraf ten stanoví trojí skutkovou podstatu trestní: Podle jeho lit. a) podléhá trestu stanovenému §em 11 téhož nařízení, kdo se chová prudce (hrubě) a urážlivě vůči politickému nebo policejnímu úředníku vykonávajícímu úřední jednání mu po zákonu náležející nebo vůči strážníku nebo úřednímu sluhovi, mající provésti na veřejných místech nebo v soukromých obydlích úřední rozkaz a přes předchozí napomenutí setrvá v chování porušujícím úřední charakter. Podle § 12 lit. b) podléhá uvedenému trestu, kdo vytrvale vede si prudce (hrubě) a urážlivě vůči obecnímu starostovi vykonávajícímu rozkaz, který mu náleží vykonati podle zákona nebo ze zvláštního poukazu úřadu. Třetí skutková podstata (§ 12 lit. c) nepřichází zde v úvahu a netřeba ji tudíž uváděti.
Ze slov »vůči ... úředníku« a »vůči obec. starostovi« jest patrno, že ke skutkové podstatě § 9 lit. a) resp. lit. b) nestačí, chová-li se nebo vede-li si kdo prudce (hrubě) a urážlivě toliko v přítomnosti označených úřed. osob, nýbrž že je třeba, aby takovéto jednání směřovalo proti úřední osobě, tedy aby úřední osoba byla předmětem prudkého a urážlivého jednání.
Úřad 1. stolice vyslovil, že st-l dopustil se přestupku § 12 uv. cís. nař. — zda litery a) nebo b) nebo obou neuvedeno — tím, že dne 14. srpna 1923 vůči starostovi obce a strážníku obecnímu za přítomností četnictva vyjádřil se způsobem v nálezu uvedeným. Vycházel tedy úřad ten zřejmě jen ze skutkové podstaty, že vyjádření st-lovo vztahovalo se toliko k obecnímu starostovi a obecnímu strážníkovi, že tedy předmětem vyjádření toho byly toliko tyto úřední osoby, a odsoudil st-le pro tuto skutkovou podstatu trestní.
Naproti tomu uvádí nař. rozhodnutí, potvrzujíc nález 1. stolice, že byl st-l podle tohoto nálezu odsouzen pro přestupek § 12 lit. a) i b) uv. cis. nař. a že dopustil se ho tím, že se uvedeného dne choval hrubě a urážlivě vůči asistenci četnické, starostovi a obecnímu strážníku tím, že použil uvedených slov, při čemž nař. rozhodnutí kromě toho skutkovou podstatu přijatou za základ rozhodnutím 1. stolice, doplňuje dalším zjištěním, že st-l i po napomenutí, aby se vůči súčastněným choval slušně, výrok svůj znovu opakoval. Klade tedy nař. rozhodnutí st-li za vinu další skutkovou podstatu potud, že vztahuje prudký (hrubý) a urážlivý výrok st-lův kromě k obecnímu starostovi a strážníku, k nimž jej vztahoval nález 1. stolice, také ještě výslovně k četnické asistenci, ke které jej nález 1. stolice nevztahoval.
Z toho však je patrno, že rozhodnutí obou stolic se rozcházejí co do skutkové podstaty, tudíž v kuse, který podle shora uvedeného náleží k podstatným součástem trest. nálezu. Vyslovil-li tedy žal. úřad, že nař. rozhodnutí je konečné, dal st-li nesprávné poučení o opravných prostředcích. — — — —

Citace:

č. 4814. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1184-1185.