Čís. 4887.

Ideální souběh zločinu zpronevěry s přečinem podle § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zák., vpisoval-li člen představenstva (účetní ředitel) společenstva v účetních uzávěrkách jako dlužníky fingované osoby a zápůjček používal pro sebe.
Po stránce subjektivní nesejde na tom, zda si byl vědom toho, že způsobem sepisování uzávěrek jedná proti ustanovení § 89 cit. zák.,; stačí, že činil nesprávné údaje vědomě.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1933, Zm II 325/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 20. května 1932, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 89 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Z důvodů:
Zmateční stížnost, ponechávajíc nedotčeným odsouzení obžalovaného pro zločin zpronevěry podle §§ 183, 184 tr. zák., napadá rozsudek jen, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zák., uplatňujíc důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Dovozuje, že zjištěný skutek nespadá pod trestní ustanovení § 89 zák. čís. 70/1873 proto, že si obžalovaný nebyl vědom, že jedná proti ustanovení § 89 a že se tím dopouští přečinu. Tím však poukazuje zmateční stížnost na právní omyl, pokud se týče na neznalost trestního zákona, která obžalovaného neomlouvá (§§ 3, 233 tr. zák.).
Nejde o to, zda si byl obžalovaný vědom, že svým jednáním, t. j. tím, že jako člen představenstva a zároveň účetní ředitel Úvěrní jednoty pro hospodářství, obchod a průmysl v T., v účetních závěrkách Jednoty činil vědomě nesprávné údaje, t. j. že vpisoval do nich jako dlužníky fingované osoby, které ve skutečnosti dlužníky nebyly, jedná proti ustanovení § 89 cit. zák. a dopouští se přečinu, nýbrž pro otázku jeho subjektivní viny je rozhodno, zda činil v účetní uzávěrce nesprávné údaje vědomě čili nic, a v té příčině rozsudek obsahuje zjištění ve smyslu kladném, formálně bezvadné a náležitě odůvodněné. Poněvadž rozsudek způsobem formálně bezvadným zjišťuje veškeré náležitosti skutkové podstaty přečinu podle § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zák. jak ve směru objektivním, tak i subjektivním, odpovídá odsuzující výrok zjištěnému stavu věci a správnému použití zákona.
Na tom nic nemění ani námitka, kterou obhájce při zrušovacím líčení uplatňoval v ten smysl, že obžalovaný neměl býti vedle zločinu zpronevěry odsouzen též pro přečin podle § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zák., poněvadž nesprávné zápisy do účetních uzávěrek sloužily jen k zakrytí zpronevěry, takže podřaděním skutku stěžovatelova pod ustanovení § 183 tr. zák. byla prý jeho trestná činnost úplně vyčerpána. Námitka přehlíží, že § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zak. obsahuje samostatný předpis, jímž jest chráněn jiný právní statek než v §§ 181 a násl. tr. zák. Jdeť při zpronevěře o útok na cizí majetek, kdežto trestním ustanovením § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zák. má býti zabezpečeno právo členů společenstva, pokud se týče i dozorčích orgánů, aby vždy měli správný přehled o stavu hospodářství společenstva a aby byla v tomto směru zaručena účinná kontrola. Poněvadž obžalovaný svým jednáním nepochybně porušil i tento zvláštní předpis, bylo jeho jednání s hlediska trestního zákona úplně posouzeno a vyčerpáno teprve podřaděním jeho i skutkové podstatě § 89 zák. čís. 70/1873 ř. zák. a nalézací soud, učiniv tak, nepochybil. Věc se tu má podobně, jako když někdo k zakrytí zpronevěry padělá veřejnou listinu. V té příčině bylo již vysloveno nálezem čís. 1893 sb. n. s. (srov. též čís. 3123 a 3927 sb. n. s.), že jednání takové není sice podvodem podle §§ 197, 199 d) tr. zák., ale ovšem přestupkem § 320 f) tr. zák. Stěžovatel ostatně ani blíže neuvedl, proč by jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu mělo býti beztrestným, sloužilo-li k zastření jiného trestného skutku.

Citace:

Čís. 4887. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 609-610.