Čís. 4809.

V tom, že se trestní řízení proti mladistvému konalo před soudem příslušným podle § 13 tr. ř., nikoliv před senátem mládeže ve smyslu § 30 zák. čís. 48/1931, není zmatek čís. 1 § 281 tr. ř., stalo-li se tak proto, že nadřízený soud nařídil ve smyslu § 41 (2) cit zák. společné řízení před oním soudem.
(Rozh. ze dne 13. října 1933, Zm 1 769/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 1932, jímž byli uznáni vinnými jednak proviněním podle §§ 283, 312 a 314 tr. zák. a podle § 3 zák. z 11. března 1931, čís. 48 sb. z. a n., jednak proviněním podle § 283 tr. zák. a podle § 3 zák. z 11. března 1931, čís. 48 sb. z. a n.
Z důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 1 a 5 § 281 tr. ř. S hlediska prvého zmatku uplatňuje, že žádný ze stěžovatelů v době spáchaného činu nedokonal ještě 18. roku, takže byla dána příslušnost senátu mládeže a přípravné řízení měl konati soudce mládeže. Ježto těchto předpisů rázu velícího nebylo šetřeno, je prý tím přivoděna zmatečnost rozsudku podle čís. 1 § 281 tr. ř. Stížnost je zřejmě bezdůvodná. Stěžovatelům nebylo arci v době spáchaného činu ještě 18 let. Ze spisů vychází však, že na činu jim všem za vinu dávaném (§ 283 tr. zák.) měly účast a byly z něho obviněny také osoby starší než 18 let. Poněvadž pak soud příslušný podle ustanovení trestního řádu — totiž krajský soud v Hradci Králové jako soud nalézací — měl za to, že jsou tu závažné důvody účelnosti pro konání společného řízení, předložil věc k rozhodnutí nadřízenému soudu (vrchnímu soudu v Praze), připojiv vyjádření soudu mládeže u krajského soudu v Hradci Králové. Nadřízený soud (vrchní soud v Praze) nařídil usnesením ze dne 12. února 1932, by trestní řízení proti mladistvým obviněným, mezi nimiž byli i stěžovatelé, konalo se společně s řízením proti obviněným starším 18 let a to před soudem příslušným pro osoby starší 18 let, shledav, že jsou tu závažné důvody účelnosti pro konání řízení společného. Jestliže v důsledku tohoto opatření nadřízeného soudu konalo se hlavní přelíčení proti stěžovatelům nikoli před soudem příslušným jinak pro trestné činy spáchané osobami mladistvými (před senátem mládeže), nýbrž před samosoudcem krajského soudu v Hradci Králové jakožto soudem příslušným podle §§ 13 a 51 tr. ř. a podle § 6 zák. čís. 471/21 a 31/20 sb. z. a n. pro osoby starší než 18 let, odpovídal vylíčený postup úplně ustanovením § 41 zákona o trestním soudnictví nad mládeží a nemůže býti řeči o zmatečnosti rozsudku podle čís. 1 § 281 tr. ř., nehledě k tomu, že se ani stěžovatelé ani jejich obhájce nezachovali podle poslední věty citovaného právě ustanovení zákonného.

Citace:

č. 4809. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 449-450.