Čís. 4709.

Ustanovení § 486 čís. 2 tr. zák. platí i pro toho, kdo plní schválené vyrovnání (splácí příslušné kvóty věřitelům); uvědomí-li si (při provozu starého nebo nového podniku), že je znovu neschopen platiti, musí ohlásiti včas nové vyrovnání (úpadek).
(Rozh. ze dne 5. května 1933, Zm 1 1036/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 2. listopadu 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 2 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Odsouzení pro přečin podle § 486 čís. 2 tr. zák. pokládá stěžovatel za nezákonné proto, že prý chybí veškeré zákonné známky skutkové podstaty tohoto deliktu. Zmateční stížnost má především za to, že, poněvadž obžalovaný — jak rozsudek zjišťuje — ohlásil vyrovnávací řízení dne 17. března 1927 ihned, jakmile seznal, že jeho podnik »M.« neprosperuje — a toto řízení (v němž bylo zjištěno předlužení 827 633 Kč 14 h), skončilo vyrovnáním 35%, jež bylo krajským civilním soudem schváleno (12. srpna 1927), nemůže býti volán k trestní zodpovědnosti proto, že neohlášení nového vyrovnávacího nebo úpadkového řízení, nebo skutečnost, že nové dluhy činil a staré platil, spadají vesměs do doby, v níž ještě nesplnil schválené první vyrovnání a nezaplatil veškeré vyrovnávací kvóty, jak je tomu v souzeném případě, — to tím spíše, že prý u obžalovaného ani nebylo zákonných podmínek pro ohlášení nového vyrovnávacího řízení, ani »pasivnosti« ani vědomí o ní. Zmateční stížnost má tedy za to, že kdo plní schválené vyrovnání a vyplácí příslušné kvóty věřitelům, je trvale zproštěn trestní odpovědnosti ve směru § 486 tr. zák., nemusí ohlašovati ani nové vyrovnání ani úpadek a smí dělati nové dluhy v zájmu udržení podniku a výdělečnosti. Tento názor zmateční stížnosti je však mylný a nemá opory v zákoně. Podle § 55 vyrov. řádu v té době ještě plativšího je vyrovnávací řízení ukončeno, potvrdí-li soud právoplatnost vyrovnání věřiteli schváleného. Od tohoto okamžiku a nikoli teprve od okamžiku splnění vyrovnání, jak mylně má za to zmateční stížnost, není zákonné překážky, by nebylo znovu použito zákonného ustanovení § 486 tr. zák. na dlužníka, který se znovu proviní způsobem v tomto § naznačeným. Pokračuje-li tedy dlužník po ukončení vyrovnávacího řízení v provozu starého podniku nebo počne-li provozovati nový a uvědomí-li si novou svou neschopnost platiti, má povinnost ohlásiti včas, t. j. ihned vyrovnávací řízení za předpokladů § 1 vyr. ř., po případě řízení úpadkové za podmínek §§ 68 až 69 úp. ř. Nesprávnosti právního názoru stížnosti nasvědčuje ostatně i ustanovení § 54 vyr. ř., z něhož jasně plyne, že na dlužníkovo jmění může býti vyhlášen úpadek dříve, než vyrovnání bylo úplně splněno. V souzeném případě bylo řádně provedené vyrovnání obžalovaného právoplatně schváleno soudem, jak rozsudek zjišťuje, dne 12. srpna 1927; tímto dnem bylo toto řízení ve smyslu § 55 vyr. řádu ukončeno. Obžalovaný vedl podnik dále a splácel vyrovnávací kvóty; splatil však jen tři ze sedmi kvót a to ani ne všem věřitelům a byl si nucen na to vypůjčiti 23 000 Kč od švakra; od září 1927 byly proti němu nanovo provedeny exekuce a to v roce 1927 celkem pět, v roce 1928 24 exekucí a další následovaly; byly proti němu také nově podány četné žaloby v roce 1928. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný za tohoto stavu věci, nejdéle v době splatnosti čtvrté kvóty, totiž koncem května 1928 byl si vědom své nové neschopnosti platiti, byl tedy povinen, chtěl-li se vyhnouti trestním následkům, ohlásiti včas nové vyrovnávací řízení, nedělati nové dluhy a neplatili staré. Jak soud zjišťuje, nedostál obžalovaný této povinnosti, pokud se týče nedbal těchto omezení; neohlásil ani vyrovnávací ani úpadkové řízení vůbec a činil nové objednávky a částečně i platil staré dluhy, jak je zjištěno a podrobně uvedeno v rozsudku. Soud zjišťuje formálně bezvadně, že svou nedbalostí právě vylíčenou způsobil věřitelům škodu. Tím jsou dány všecky náležitosti skutkové podstaty § 486 čís. 2 tr. zák.

Citace:

č. 4709. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 270-271.