Čís. 1773.

Pokud podnikatel staveb zodpovídá podle §u 335 tr. zák. za opomenutí svého zástupce, jemuž svěřil samostatné provádění stavby.
(Rozh. ze dne 27. října 1924, Zm II 53/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Jaroslava J-a do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 21. prosince 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §u 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného Jaroslava J-a, napadající rozsudek z důvodů hmotněprávných — § 281 čís. 9 a) po případě § 10 — nelze odepříti oprávněnosti. Dle zjištění rozsudku pověřil stěžovatel J., když mu zadána byla městem Brnem stavba hlavní odpadní stoky na Žlutém kopci, dozorem nad touto stavbou obžalovaného G-а, jehož náležitá kvalifikace k takovému samostatnému dozoru jest ze všech stran uznána. Rozsudek sám připouští, že inž. J. jako větší podnikatel, mající současně více prací rozděláno, nemohl a také nemusil osobně na Žlutém kopci dohlížeti, ježto práce byla jednoduchá a měl tam v osobě G-ově kvalifikovaného dozorce. Přes to uznává rozsudek i obžalovaného J-a trestně odpovědným za nehodu, dne 14. listopadu 1922 nastavší, a shledává jeho vinu souhlasně s obžalobou v tom, že se nestaral o to, by stavební příkop byl řádně vypažen, a nepřidržoval náležitě svých zřízenců, zejména G-а, k řádnému vypažení stoky. Názor ten odůvodňuje rozsudek jednak předpisem §u 1 nařízení ze dne 7. února 1907, čís. 24 ř. zák., předpisujícím vypažení stavebních příkopů, a závazkem, převzatým J-em podle §u 8 zvláštních podmínek pro stavbu po případě přestavbu odpadních stok v Brně, jednak zprávou živnostenského inspektorátu, že firma J. od léta 1920 až do úrazu již čtyřikráte musela býti upozorňována na nutnost řádného pažení, z čehož plyne, že vypažování tam vůbec bráno bylo na lehkou váhu. Než okolnosti ty nejsou za daných poměrů samy o sobě způsobilým podkladem pro trestní odpovědnost stěžovatelovu. Rozsudek výslovně zjišťuje, že ani předpis §u 1 onoho nařízení, jež ostatně vydáno jest dle svého nadpisu pro stavby pozemní, a pro stavby, o jakou tuto jde, jen obdobně může přijití v úvahu, ani závazek dle §u 8 zvláštních podmínek nemohly býti G-ovi neznámy. Že pak při jiných stavbách firma J-ova byla opětně na nutnost řádného pažení živnostenským inspektorátem upozorňována, nemohlo býti pro stěžovatele zvláštním důvodem, aby k samostatnému vedení stavby úplně kvalifikovaného G-а k řádnému vypažování zvláště přidržoval, kdyžtě nevyplývá, za jakých poměrů stavebních k oněm připomínkám živnostenského inspektorátu došlo, rozsudek výslovně zjišťuje, že stavba, o niž šlo, prováděna byla v zemině skutečně pevné, a nijak nezjišťuje, že měl J. příčinu k pochybnostem, že se G. dopouští opomenutí, jež při jiných stavbách za poměrů snad zcela rozdílných zavdalo živnostenskému inspektorátu podnět k upozornění. Byl-li J., jak rozsudek výslovně zjišťuje, nejen oprávněn, nýbrž dle poměrů svého podniku přímo nucen, svěřiti samostatné vedení stavby k tomu kvalifikovanému zástupci, bylo by možno, ježto nedbalost ve výběru nepřichází v úvahu, činiti ho dle §u 335 tr. zák. trestně zodpovědným za opomenutí zástupce G-а a jeho následky jen tenkráte, kdyby zjištěny byly zvláštní okolnosti, které založily jeho povinnost, by též osobně do vedení stavby tímto zástupcem zasáhl, zde tedy se o provedení řádného vypažení postaral а k němu své zřízence, zejména G-а náležitě přidržoval. Tak bylo by tomu, kdyby byl jakýmkoli způsobem nabyl vědomosti o tom, že G. sám pažení tak neprovádí, jak toho vyžadovala komplikace, nastalá současným kladením vodovodu podle stoky odpadní, Že by trestní odpovědnost J-ova za nastalou nehodu mohla nastati též z jiných důvodů, pro porušení jeho povinností, vyplývajících z jeho poměru jako podnikatele stavby, tak, kdyby na příklad nebyl poskytl G-ovi potřebný materiál osobní nebo věcný, jenž by mu umožnil povinné řádné provedení prací, jest ovšem na snadě. Než ve směrech těch rozsudek otázkou viny J-ovy vůbec se nezabývá. Jelikož výrok, odsuzující na podkladě rozsudku, jest právně pochybeným a neudržitelným, Nejvyšší soud však neshledává v něm zjištěny skutečnosti, které by mu umožňovaly, ve věci samé konečně rozhodnouti, bylo rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 1773. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 647-649.