Č. 10968.

Církevní věci: Vystoupení z konfese židovské ve smyslu zák. č. 96/1925 Sb. či pouhé vystoupení z určité obce námoženské podle min. nař. z 21. června 1888 č. 1191 pres.?
(Nález ze dne 23. prosince 1933 č. 19.747.)
Věc: Dr. Albert G. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o vystoupení ze židovské neologické náboženské obce v K.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Přípisem de dato pres. 3. července 1930 oznámil Dr. Albert G. v Košicích městskému notářskému úřadu tamtéž, že na základě bodu 1 § 6 zák. z 23. dubna 1925 č. 96 Sb. vystupuje z církve neologicko-židovské v K. a žádal, aby mu v důsledku tohoto oznámení bylo vydáno ve smyslu bodu 2 § 6 písemné vyřízení a aby představenstvo jmenované církve bylo o tom vyrozuměno. Výměreme z 27. srpna 1930 vzal městský notářský úřad v Košicích na základě § 6 cit. zák. na vědomí toto oznámení o výstupu z církve židovsko-neogologické s účinností ode dne 3. července 1930. Současně vyzval tento úřad příslušného státního a církevního matrikáře, aby změnu tuto v příslušných rubrikách matrik vyznačili.
Proti tomuto výměru podala odvolání židovská neologická náboženská obec v K., v němž žádala za zrušení uvedeného rozhodnutí z toho důvodu, že nejde o výstup z náboženského vyznání, nýbrž jen ze židovské náboženské obce určité organisace, na který se předpisy zák. č. 96/25 nevztahují. — Na výzvu zem. úřadu v Bratislavě, zda Dr. G. vystupuje ze židovské konfese vůbec, či jen ze svazku neologické židovské náboženské obce v K., prohlásil tento dne 24. února 1931 protokolárně u měst. notářského úřadu, že na svém původním oznámení nic nemění.
Na to vydal zem. úřad v Bratislavě, přezkoumav následkem odvolání, podaného židovskou neologickou náboženskou obcí v K., výměr měst. notářského úřadu v Košicích z 27. srpna 1930 nař. výměr, jímž výměr měst. notářského úřadu v Košicích jako protizákonný zrušil, dav za pravdu stanovisku odvolatelky. — — — —
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: — — —
Především bylo uvážiti, co jest předmětem sporu. K zodpovědění této otázky dlužno vyjíti z původního oznámení st-lova ze 3. července 1930, jímž tento oznammoval, že na základě bodu 1 § 6 zák. č. 96/25 vystupuje »z církve neologicko židovské v K.« a žádal za vydání písemného vyřízení ve smyslu odst. 2 věty 2 § 6. Měst. notářský úřad v K. vyhověl této žádosti a pohlížel tudíž na řečené oznámení jako na změnu náboženského vyznání, resp. výstup z něho po rozumu § 5 cit. zák. K vyzvání žal. úřadu pak st-l dne 24. února 1931 výslovně prohlásil, že na svém původním oznámení nic nemění. Nař. rozhodnutím vyřkl pak žal. úřad pouze to, že oznámení st-lovo nelze posuzovati podle zák. č. 96/25, ježto nejde o výstup z náboženského vyznání židovského, nýbož jen o vystoupení ze židovské církevní obce určitého druhu organisace židovstva na Slov. I když pak žal. úřad toliko k objasnění svého stanoviska zabýval se ve svém rozhodnutí možnými důsledky původního oznámení st-lova, po případě důsledky event. oznámení výstupu ze židovské konfese vůbec, plyne z toho, že předmětem sporu v řízení správním byla pouze otázka, dlužno-li původní oznámení st-lovo posuzovati podle §§ 5 a 6 zák. č. 96/25, nikoliv však otázka, které jiné předpisy na ně spadají.
S toho hlediska věc posuzována jeví se pak takto:
Původní oznámení st-lovo ze 3. července 1930 znělo na výstup »z církve neologicko židovské v K.«. K tomu nutno uvážiti, že podle zák. čl. XVII:1867 a XLII:1895 zná právní řád na Slov. platný jen jednotné náboženské vyznání židovské, třebas organisace židovstva v náboženských obcích děje se podle hledisek různých a to jednak podle organisačního statutu kongresionalistického, jednak podle organisačního statutu orthodoxního, jednak podle statutu quo ante. Totéž vyplývá zejména také z úvodu k nař. uher. min. kultu z 21. června 1888 č. 1191 pres R. T. č. 114/88 (Trefortské nařízení). Uváží-li se dále, že podle cit. předpisu je židu na Slov. dána možnost výstupu z jedné náboženské obce židovské a přestupu do náboženské obce židovské jiné organisace, že však při tom platí kogentní předpis, dle kterého je jinak žid ze zákona již členem určité náboženské obce a který platí i tehdy, vystoupí-li žid z určité náboženské obce, aniž vstoupí do obce jiné, není tedy vystoupení z církevní obce židovské určité organisace ještě změnou náboženského vyznání ve smyslu §§ 5 a 6 zák. č. 96/25, který má na mysli změnu náboženského vyznání vůbec a tedy i vystoupení z něho, nikoliv však vystoupení z náboženské obce určité organisace téhož náboženského vyznání. St-l byv pak výslovně žal. úřadem vyzván, aby se ke svému původnímu oznámení vyjádřil, zda vystupuje pouze ze židovské neologické náboženské obce či vůbec ze židovského vyznání, nezodpověděl tuto otázku přímo a prohlásil, že trvá na svém původním oznámení, na němž nechce nic měniti. 1 kdyby tedy bylo možno nynější námitku stížnosti vykládati tak, že st-l chtěl vystoupiti ze židovského vyznání vůbec — ač to výslovně není ani ve stížnosti nikde řečeno — byly by námitky tyto podle §§ 5 a 6 zák. o ss nepřípustné.
Znělo-li tedy st-lem potvrzené původní oznámení na pouhý výstup z církve neologicko-židovské v K., pak neoctl se žal. úřad v rozporu se zákonem, jestliže vyřkl, že I. instance neměla oznámení to vyřizovati podle zák. č. 96/25 a vyřízení ono zrušil. Ježto pak tento důvod již stačí k odůvodnění nař. rozhodnutí, netřeba se již zabývati blíže námitkami stížnosti, pokud se dotýkají dalších vývodů nař. rozhodnutí, poněvadž jde tu vesměs o důsledky, jež se teprve v budoucnu projeví a mohou býti jen předmětem zvláštního řízení a rozhodnutí.
Z uvedeného však též plyne, že nebylo možno stížnosti dáti za pravdu ani potud, pokud spatřuje vadu řízení v tom, že neologická židovská náboženská obec v K. nebyla oprávněna podati odvolání proti zprávě o výstupu st-lovu z této obce, poněvadž tuto svou výtku stížnost opírá pouze o zák. č. 96/25, který — jak bylo dolíčeno — na daný případ vztahovati nelze, a netvrdí, že by podle jiných příslušných předpisů právo to uvedené náboženské obci nepříslušelo. Možnosti dozorčího zákroku žal. úřadu se pak stížnost vůbec nedotýká.

Citace:

Č. 10968. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 936-938.