Č. 5640.

Váleční poškozenci. — Administrativní řízení: Zemskj úřad pro válečné poškozence (v Bratislavě) není vzhledem k předpisu § 2 zák. č. 146/1923 příslušný rozhodovati o dodatečných přihláškách o důchod vál. poškozenců, podaných po uplynutí lhůty uvedené v §§ 28 a 29 zák. č. 142/1920 resp. v § 1 zák. č. 310/1921.
(Nález ze dne 4. května 1926 č. 9521.).
Prejudikatura: Boh. 5637 adm.
Věc: Ludevít K. v J. proti ministerstvu sociální péče (min. m. taj. Dr. Vojt. Elsnic) stran důchodu invalidního.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zem. úřadu pro péči o vál. poškozence v Bratislavě ze 6. srpna 1924 byla přihláška Ludevíta K. v J. o lék. prohlídku a o přiznání požitků vál. poškozenců, podaná po uplynutí zákonné lhůty k přihláškám vytčené v §§ 28 a 29 zákona č. 142/20 v novelisovaném znění u okr. úřadovny v R. dne 9. listopadu 1923 ve smyslu § 2 zákona ze 4. července 1923 č. 146 Sb. a prov. výnosu z 28. srpna 1923 č. 37210 zamítnuta. — — —
Nař. rozhodnutím vyslovilo min. soc. péče, že neshledalo příčiny, aby na rozhodnutí zmíněném, na jehož odůvodnění poukazuje, k podané stížnosti st-le něčeho měnilo.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nss-u bylo se zabývati především otázkou příslušnosti správních úřadů v této věci rozhodnuvších. V té příčině vyslovil nss v nálezu Boh. 5637 adm. právní názor, že referát min. soc. péče pro Podk. Rus, pokud se týče zem. úřad pro vál. poškozence není vzhledem k předpisu § 2 zákona z 4. července 1923 č. 146 Sb. kompetentním rozhodovati o dodatečných přihláškách o důchod vál. poškozenců pod týž předpis spadajících, poněvadž k rozhodování tomu jest dle citov. § 2 výlučně povoláno min. soc. péče v dohodě s min. fin.
Na názoru tom trvá nss i v tomto případě. K vývodům zástupce žal. úřadu při ústním jednání předneseným se podotýká, že pro přihlášky, které byly podány od osob v § 2 zák. č. 146/23 jmenovaných po uplynutí lhůty v §§ 28 a 29 zákona č. 142/1920 resp. v § 1 zákona č. 310/1921 uvedené jest co do kompetence úřadů směrodatná jedině norma § 2 zákona č. 146 z r. 1923, nikoli norma § 30 zákona čís. 142 z r. 1920 o příslušnosti zem. úřadu pro vál. poškozence, a že přihlášky spadající pod § 2 posléz cit. zák. nemohou být se zřetelem na tento zvláštní a výjimečný předpis posuzovány jako přihlášky podané dle zák. čís. 142/1920. Výrok zem. úřadem pro vál. poškozence v této věci vydaný byl dle toho, co uvedeno, výrokem úřadu nepříslušného a proto výrokem zmatečným. Poněvadž z výroku zem. úřadu pro vál. poškozence jest dle norem zák. čís. 142/20 ve znění zák. čís. 39 z r. 1922 pořad instancí k min. soc. péče přípustný, náleželo žal. úřadu, aby o opravném prostředku k němu st-lem podaném jako instance nadřízená rozhodl, při tom však především k zmatečnosti výroku zem. úřadu pro vál. poškozence pro jeho inkompetenci přihlédl, výrok ten odstranil a sám ve věci jako jediná instance, po případě v dohodě s min. fin. rozhodl. — —

Citace:

č. 5640. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 863-864.