— Čís. 11732 —
691
Čís. 11732.
Soud nemá nemocenské pojišťovně (§ 255 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n.) odepříti provedení takových úkonů, jež jest nemocenská pojišťovna podle zákona oprávněna na něm žádati za účelem plnění svých úkolů a k jejichž provedení jest požádaný soud podle platných právních předpisů povolán.
Soud není povolán, by na pouhou žádost okresní nemocenské pojišťovny vyslýchal někoho jako svědka a by ho donucoval k výkonu svědecké přísahy.
(Rozh. ze dne 6. června 1932, R I 415/32.)
Okresní nem.ocenská pojišťovna v M. navrhla na okresním soudě v M., by předvolal a přísežně vyslechl Čeňka F-a, rolníka v B., jako svědka o tom, jaký plat na hotovosti platí ročně Jaroslavu M-ovi, a by při odepření přísežné výpovědi uvalil na Čeňka F-a vazbu podle § 325 c. ř. s. Soud prvé stolice návrhu vyhověl a, an Čeněk F. odepřel přísežnou výpověď, uvalil na něho vazbu. Rekursní soud zamítl návrh okresní nemocenské pojišťovny. Důvody: Návrh jest opřen o ustanovení § 255 odst. (3) poj. zák., podle něhož soudy mají vyhověti — Čís. 11732 —
žádostem na ně pojišťovnami vzneseným. Předpis ten jest vykládali ve shodě s ustanovením čtvrtého odstavce téhož paragrafu a s dalšími právními předpisy, zejména s čl. XIII. uv. zák. k j. n. Podle tohoto předpisu máji soudy přispěti právní pomoci živnostenským a rozhodčím soudům a rozsudím, pokud jest žádost odůvodněna a úředni výkon, o který se žádá, zákonem dopuštěn. Totéž tim spíše musi platili i pro jiné úřady a orgány, které podle zvláštních předpisů jsou oprávněny dožadovali se soudní pomoci. Není však výslovného předpisu, podle něhož by pojišťovny byly oprávněny dožadovali se u soudu přísežného nebo nepřísežného výslechu osoby, jsoucí v poměru k pojišťovně jako strana neb osoby jiné, a takový předpis by tu musel býti, jako na př. podle § 37 čís. 4 zákona čís. 309/1920 sb. z. a n., kde zákon výslovně propůjčil ono oprávnění berní správě. Mimo toho dožádaný úkol jest nepřípustný i podle předpisů formálního práva. Zaměstnavatel má k pojišťovně postavení strany a mohl by tudíž býti podle předpisů c. ř. s. vyslechnut jako strana přísežně na základě zvláštního průvodního usnesení, jehož tu však není, neboť nejde o spor a procesní strany. Podle žádosti má býti předmětem výslechu zjištění, jaký má Jaroslav M. sjednaný plat roční na hotovosti u rolníka Čeňka F-a. Pokud však jde o vyšetření pojistné povinnosti a o zařazení do mzdových tříd, jsou pojišťovny podle § 255 odst. (4) poj. zák. odkázány na úřady politické a obecní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 255 (3) zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., jsou úřady, soudy a veřejné instituce i korporace povinny vyhověti žádostem, jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně tyto pojišťovny a podávati jim sdělení důležitá pro provádění pojištění a jejich správu. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu tohoto zákona čís. tisku 4186 posl. sněm. z roku 1923 se praví na str. 917, že k úspěšnému plnění významných a pro veškeren státní celek důležitých úkolů, jež zákon ukládá nemocenským pojišťovnám a Ústřední sociální pojišťovně, jest nezbytnou ochotná součinnost a pomoc státních a samosprávných úřadů — včetně soudů —, jakož i veřejnoprávních institucí a korporací, a že proto jest těmto právním subjektům (veřejným orgánům) uložena povinnost vyhověti žádostem, jež nemocenské pojišťovny neb Ústřední sociální pojišťovna na ně vznesou. Stěžovatelka vykládá ustanovení § 255 (3) řečeného zákona příliš široce a proto nesprávně, dovozujíc, že soudy jsou povinny vyhověti všem žádostem nemocenských pojišťoven bez rozdílu a že nemohou vůbec zkoumati, zdali žádost, se kterou se nemocenská pojišťovna obrátí na soud, odpovídá zákonným předpisům, čili nic. Mluví-li se v § 255 (3) o povinnosti soudů vyhověti žádostem na ně nemocenskými pojišťovnami vzneseným, jest to vykládati v souvislosti s právními předpisy pro výkon soudní moci vůbec platnými, jež nebyly zákonem čís. 221/1924 sb. z. a n. dotčeny ani změněny, neboť obor působnosti soudů jest zákonem vymezen a — Čís. 11732 —
soud nesmí překročili hranice své pravomoci ani tehdy, kdyby byl o to požádán nemocenskou pojišťovnou. Jest tedy předpisu § 255 (3), pokud se vztahuje na řádné soudy, rozuměli tak, že soud nemá nemocenské pojišťovně odepříti provedení takových úkonů, jež jest nemocenská pojišťovna podle zákona oprávněna na něm žádali za účelem plnění svých úkolů a k jejichž provedení jest požádaný soud podle platných právních předpisů povolán. V případě, o nějž tu jde, žádala okresní nemocenská pojišťovna v M. na okresním soudě v M., by předvolal a přísežně vyslechl Čeňka F-a, rolníka v B., jako svědka o tom, co na hotovosti ročně platí Jaroslavu M-ovi. Nehledíc k některým zvláštním předpisům, jež tu nepřicházejí v úvahu (na př. čl. XIII úvoz. zák. k j. n. o poskytování právní pomoci různým rozhodčím soudům a rozsudím zřízeným k řešení jednotlivého právního sporu, tak zejména i rozhodčím soudům nemocenských pojišťoven, podle § 208 zákona čís. 221/1924 sb. z. a n., — dále § 38 čís. 4 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n. o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku, — § 28 odst. 2 jednacího řádu poslanecké sněmovny a senátu Národního shromáždění, čís. 325 a 326 sb. z. a n. z roku 1920, — § 10 vlád. nařízení ze dne 7. prosince 1922, čís. 374 sb. z. a n; o rozhodčích komisích pro zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém — a pod.) — mohou řádné soudy přísežně vyslýchati osoby jako svědky v občanských věcech právních buď v řízení sporném anebo v řízení mimosporném. Ve sporném řízení, není-li spor ještě zahájen, jest k tomu soud oprávněn jen za podmínek zajištění důkazů podle §§ 384 až 389 c. ř. s. O takový případ tu nejde, neboť okresní nemocenská pojišťovna v M. nepožádala soud o výslech svědka k zajištění důkazu pro zamýšlený soudní spor. V nesporném řízení jest výslech svědků upraven předpisy §§ 23 a 28 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. a může k němu dojiti, když ho soud potřebuje, by si zjednal základ pro své rozhodnutí ve věcech soudního řízení nesporného. Ale ani o takový případ tu nejde, ježto okresní nemocenská pojišťovna žádala o výslech svědka zřejmě jen pro svůj vlastní účel, nikoli za účelem soudního rozhodnutí ve věci nesporného řízení. Z toho plyne, že okresní soud v M. nebyl podle platných ustanovení o vykonávání soudní moci povolán k tomu, by na pouhou žádost okresní nemocenské pojišťovny v M. vyslýchal Čeňka F-a jako svědka a by ho donucoval podle § 325 c. ř. s. k výkonu přísahy svědecké, a že zejména nelze na tento případ použiti předpisu § 255 (3) zákona čís. 221/1924 sb. z. a n. Nebyla-li okresní nemocenská pojišťovna v M. vůbec oprávněna požadovali na soudě, by provedl přísežný výslech Čeňka F-a, zbytečně uvažoval rekursní soud o otázce, jaké postavení má Čeněk F. k okresní nemocenské pojišťovně a byl-li žádaný úkon nepřípustný i z formálního důvodu, že by totiž Čeněk F. mohl býti vyslýchán podle předpisů c. ř. s. jen v postavení strany. S vývody dovolacího rekursu, pokud brojí proti této úvaze rekursního soudu, není proto třeba blíže se obírati. Neoprávněnému dovolacímu rekursu bylo odepříti úspěch. Pro úplnost se dodává, že podle § 21 zákona čís. 221/1924 sb. z. a n. jest zaměstnavatel povinen kdykoli podati nemocenské pojišťovně nebo politickým úřadům k jejich žádosti vysvětlení o všech okolnostech, které jsou rozhodné pro pojištění, a že toto ustanovení v souvislosti s předpisem čtvrtého odstavce § 255 téhož zákona ukazuje nemocenské pojišťovně cestu, jež jí umožňuje vyšetření skutkových okolností, jichž pro své účely potřebuje.