Čís. 10021.

Nelze povoliti výmaz práva kupního a předkupního vloženého ve prospěch firmy a jejích právních nástupců na základě vysvědčení soudu, že firma byla vymazána z obchodního rejstříku.
(Rozh. ze dne 24. června 1930, R I 432/30.)
Firma R. opodstatnila svůj návrh, by byl povolen vklad výmazu kupního a předkupního práva, váznoucího ve prospěch firmy A., tím, že podle úředního osvědčení byla firma A. vymazána z obchodního rejstříku. Knihovní soud návrhu vyhověl, rekursní soud k rekursu firmy W. návrh zamítl. Důvody: Kupní a předkupní právo, jehož výmaz jest požadován, jest podle lustra z pozemkové knihy podle ustanovení odst. V. a XII/6-b kupní smlouvy ze dne 30. října 1912 vloženo pro firmu A. Z odst. V. a XlI/6-b vyplývá, že toto právo jest vloženo nejen pro firmu A., nýbrž i pro její právní nástupce v držení nemovitosti vl. čís. 99. Ať se již tento zápis v knihovních vložkách stal po právu čili nic, nemůže na základě pouhého úředního osvědčení, podle kterého firma A. byla z obchodního rejstříku vymazána, aniž je tu výslovné prohlášení souhlasu oprávněného, býti povolen shora uvedený požadovaný výmaz práva kupního a předkupního.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolací stížnosti nelze přiznati oprávnění. Stěžovatelka se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolací stížnosti. Pokud se týče otázky oprávnění firmy W. ke stížnosti do usnesení soudu prvé stolice, vyplývá z obsahu kupní smlouvy ze dne 29. října 1912, že kupitelce, firmě A., a jejím právním nástupcům bylo vyhraženo právo kupní a předkupní na dobu 25 roků a že toto právo mělo býti také vyznačeno ve vložkách kupitelkou nabytých. Jak vyplývá z pozemkové knihy, jest nyní vlastnicí těchto vložek firma W., jež byla také vyrozuměna o povoleném výmazu práva kupního a předkupního, a nelze jí tudíž upříti formální právo k rekursu. Otázku, zda vyhrazené právo kupní a předkupní skutečně má také platnost pro nástupce původního smluvníka, nelze řešiti v tomto řízení. I kdyby bylo lze přisvědčiti stěžovatelce v tom, že úřední vysvědčení obchodního soudu ze dne 26. srpna 1929, podle něhož firma A. byla vymazána z obchodního rejstříku, nutno klásti na roven úmrtnímu listu podle obdoby § 34 knih. zák., přehlíží stěžovatelka, že právo kupní a předkupní není zapsáno výslovně jen na čas života (trvání) této firmy.

Citace:

Čís. 10021.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 134-135.