Čís. 10344.

Odklad exekuce vyklizením bytu ze všeobecných důvodů §§ 42 a 44 ex. ř. jest přípustným, i když exekuce vyklizením bytu byla povolena na základě výpovědi, k níž soud svolil proto, že pronajaté stavení musí býti z nařízení stavebního úřadu zbořeno. Odklad však nelze povoliti, je-li chatrnou stavbou ohrožena bezpečnost lidí.
V řízení o odkladu exekuce vzhledem k oposiční žalobě nelze se zabývati otázkou, zda jest oposiční žaloba odůvodněná a zda okolnosti ve sporu tom tvrzené jsou správnými čili nic.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1930, R I 852/30).
Soud prvé stolice povolil podle § 42 čís. 5 ex. ř. odklad exekuce vyklizením z bytu až do právoplatného skončení oposičního sporu. Rekursní soud návrh na odklad exekuce zamítl. Důvody: Stížnost byla shledána opodstatněnou. Podle právoplatného rozsudku ze dne 16. května 1929 uznána byla strana vypovídaná povinnou byt jí obývaný vykliditi z důvodu, že výměrem magistrátu ze dne 12. února 1929 bylo straně vypovídající uloženo, by dům pro chabý jeho stav zbourala (§ 3 zákona o ochraně nájemníků). Při vyklizení z tohoto důvodu nelze podle § 3 čís. 2 zákona o odkladu exekučního vyklizení povoliti odklad exekučního vyklizeni a také již žádost vypovídané strany v tomto směru podaná byla právoplatným usnesením zamítnuta. I zákon o ochraně nájemníků i doplňující jej zákon o exekučním vyklizení bytu jsou zákony specielní vydané právě ve prospěch nájemníků. Může-li v případě, jest-li nařízeno majiteli dům zbourati, majitel domu podle § 3 zákona o ochraně nájemníků žádati bez výpovědi o zrušení nájemní smlouvy a odklad vyklizení již podle zákona není možný, nelze zajisté povoliti odklad takového vyklizení ani z důvodů všeobecných, odkladu jakékoliv exekuce se týkajících a v §§ 42 a 44 exekučního řádu uvedených, při podání žaloby oposiční. Neboť chatrnou stavbou ohrožena jest bezpečnost lidí a tím i zájem veřejný, který jest silnějším než zájem soukromý, a nelze tento zájem veřejný zabezpečiti jistotou. Kdyby snad k zbourání nedošlo, může se poškozený nájemník domáhati pořadem práva náhrady škody z předchozího vyklizení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud nesouhlasí s názorem napadeného usnesení, že není vůbec přípustné povoliti odklad exekučního vyklizení bytu ze všeobecných důvodů §§ 42 a 44 ex. ř., byla-li exekuce vyklizením povolena na základě exekučního titulu vydaného proto, že pronajaté stavení musí z nařízení stavebního úřadu býti zbořeno (§ 3 zákona o ochraně nájemníků). Tento názor nelze vyvoditi z doslovu § 3 zákona ze dne 28. března 1928 čís. 45 sb. z. a n., neboť tam se jen vypočítávají případy, kde neplatí zvláštní výjimečné ustanovení § 1 téhož zákona o odkladu exekuce vyklizením místností. Exekuční řád nečiní v té příčině rozdílu a není tedy zásadně vyloučeno povolení odkladu ani při exekuci právě zmíněného druhu, jsou-li tu všeobecné předpoklady §§ 42 a 44 ex. ř. Napadené usnesení jest však přes to ve věci správné. V § 42 ex. ř. jsou uvedeny podmínky, za nichž odklad exekuce nařízen býti může, a v prvém odstavci § 44 ex. ř. jest stanoveno, kdy odklad exekuce povolen býti nemá. Zákon tedy neukládá soudu za povinnost, by navržený odklad exekuce povolil vždy, jakmile se opírá o některý z důvodů § 42 čís. 1 až 8 ex. ř., tedy, vznese-li se na příklad některá ze žalob podle §§ 35, 36 a 37 ex. ř., nýbrž ponechává úvaze soudu, by po prozkoumání okolností případu rozhodl, zda má či nemá býti odklad povolen, Ve věci, o kterou tu jde, jsou ostatní důvody rekursním soudem uvedené a s obsahem spisů se shodující tak závažné, že jest jimi úplně ospravedlněno jeho rozhodnutí zamítající návrh povinné strany na odklad exekuce, a vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by je vyvrátily. Podotýká se, že se v tomto řízení nelze obírati otázkou, zda jest oposiční žaloba povinné strany odůvodněna a zda jsou okolnosti ve sporu tom jí tvrzené správnými, čili nic. (Viz rozhodnutí čís. 1795, 5425, 7823 sb. n. s.).

Citace:

č. 10344. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 762-763.