Čís. 10108.Nabyl-li kdo v důvěře v pozemkovou knihu nadzástavního práva na formálně právoplatně vložené pohledávce, není z nejvyššího podání přikázati jeho nadzástavní pohledávku jen pro případ bezvýslednosti oporu proti zástavní pohledávce, nýbrž bez zřetele na jeho výsledek a bez výhrady bezvýslednosti odporu. (Rozh. ze dne 4. září 1930, R I 574/30.) Na exekučně prodané nemovitosti vl. čís. 310 bylo vloženo zástavní právo pro pohledávku Josefa a Emilie S-ových ve výši 28000 Kč. Na této pohledávce vázlo kromě jiných též smluvní nadzástavní právo pro Dr. Samuela S-a v částce 2000 Kč. Při rozvrhovém roku účtovány byly obě tyto pohledávky a byl proti přikázání pohledávky Josefa a Emilie S-ových vznesen zadnějšími věřiteli odpor z důvodu § 2 čís. 1 a 3 a § 3 čís. 1 odpůrčího zákona. První soud, přikázav pohledávku S-ových a odkázav odpor zadnějších věřitelů proti jejímu přikázání na pořad práva, přikázal pohledávku Dr. Samuela S-a z pohledávky S-ových jen pro případ, že odpor proti této pohledávce nebude míti výsledek. Proti přikázání s touto výhradou podal Dr. Samuel S-a rekurs, žádaje přikázání bez výhrady, pokud se týče bez podmínky, a odůvodňoval to tím, že nabyl nadzástavního práva pro svou pohledávku v důvěře v knihy veřejné. Rekursní soud nevyhověl rekursu v podstatě z důvodu, že nadzástavní právo jest závislé na právu zástavním, že nadzástavní věřitel může hledati uspokojení jen v zástavní pohledávce a že odpor proti této pohledávce účinkuje i na pohledávku nadzástavní. O důvěře v knihy veřejné uvedl rekursní soud, že nemá za toho stavu významu a nelze se jí dovolávati. Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se rozvrhové usnesení prvního soudu co do pohledávky nadzástavního věřitele Dr. Samuela S-a a v částech s tím souvisejících zrušuje a prvnímu soudu se ukládá, by o této pohledávce podle §§ 209 a násl. ex. ř. znovu jednal a rozhodl. Důvody: V dovolacím rekursu napadá Dr. Samuel S. názor rekursního soudu, a to nikoli neprávem. Zákon (§§ 469, 1500 obč. zák., §§ 64 a 71 knih. zák.) chrání důvěru v knihy veřejné a, nabyl-li Dr. Samuel S., jak tvrdí, nadzástavního práva na formálně právoplatně vložené pohledávce S-ových v důvěře v knihu pozemkovou, nebylo z nejvyššího podání přikázati jeho nadzástavní pohledávku jen pro případ bezvýslednosti odporu proti zástavní pohledávce, nýbrž bez zřetele na tento a bez této výhrady (srovnej judikát bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 188 úř. sb. čís. 1149, Gl. U. n. ř. 4499, a sb. n. s. rozhodnutí čís. sb. n. s. 8866). Otázkou, zda Dr. Samuel S. nabyl nadzástavního práva v důvěře v knihy veřejné, se nižší soudy neobíraly a zvláště není z protokolu o rozvrhovém roku bezpečně jasno, zda věřitelé, přikázáním nadzástavní pohledávky Dr. Samuela S-a dotčení, nepodali proti jejímu přikázání odpor z důvodu, že Dr. Samuel S. nebyl při nabytí nadzástavního práva v důvěře v knihy veřejné. Aby mohlo býti správně o přikázání nadzástavní pohledávky Dr. Samuela S-a rozhodnuto, jest nutno, by bylo rozvrhové řízení co do této pohledávky znovu zahájeno a by byl případný odpor věřitelů v protokolu zjištěn (§ 213 ex. ř.). Podle výsledků jednání bude na exekučním soudu, by zařídil, čeho třeba a znovu o přikázání nadzástavní pohledávky Dr. Samuela S-a rozhodl (§ 231 ex. ř.). V odporovém sporu, k němuž snad dojde (§ 231 ex. ř.), bude na místě, ježto předpokladem jeho vedení jest, že zástavní pohledávka S-ových je odporovatelnou, vyčkati způsobem v § 190 c. ř. s. naznačeným výsledek odpůrčích sporů co do zástavní pohledávky Josefa a Emilie S-ových.