Č. 11055.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení před nss-em: * Uzná-li úřad, rozhoduje o opravném prostředku zaměstnavatele proti platebnímu výměru o pojistném, pojistkou příslušnost pojišťovny, jež platební výměr vydala, není jiná pojišťovna, jejíž příslušnost byla tím popřena, legitimována stěžovati si na to k nss.
(Nález ze dne 9. února 1934 č. 1825.)
Věc: Zemědělská nemocenská pojišťovna v P. (adv. Dr. Kar. Stránský z Prahy) proti okresnímu úřadu v Přerově o sociální pojištění.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Platebním výměrem č. 2185 předepsala okresní nemocenská pojišťovna v P. Metoději H. v P. pojistné nemocenské, invalidní a starobní v částce 72.95 Kč za jeho zaměstnance J., S. a K. za měsíc leden 1931.
Odvolání, jež z tohoto rozhodnutí podal Metoděj H., bylo zamítnuto nař. rozhodnutím, v němž žal. úřad vyslovil, že okr. nemoc, pojišťovna v P. právem předepsala pojistné z těchto důvodů: Podle konaného šetření, jakož i podle vlastního doznání provozuje Metoděj H. zahradnictví ve velkém, užívaje otápěných skleníků. Tím jeho zahradnictví vybočuje z provozování zemědělského, neboť přestává býti závislo na přirozených podmínkách klimatických a stává se tudíž podnikem živnostenským, nikoli zemědělským. Podléhají proto jeho zaměstnanci pojištění u okr. nemoc, pojišťovny v P., nikoli u pojišťovny zemědělské.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí bylo vydáno ve sporu, k němuž došlo tím, že Metoděj H. napadl odvoláním platební výměr, jímž mu okr. nemoc, pojišťovna předepsala pojistné za jeho zaměstnance. 'Stranami tohoto sporu, jak se takto procesně vyvinul, byli na jedné straně Metoděj H. a na druhé straně okr. nemoc, pojišťovna v P., předmětem jeho byla pak jediné otázka, zda Metoděj H. jest či není povinen zaplatiti uvedené pojišťovně pojistné za určenou dobu. Vzhledem k obsahu odvolání záviselo ovšem rozhodnutí této otázky na řešení otázky předchozí, a to otázky pojistné příslušnosti zaměstnanců Metoděje H., kterou si pak žal. úřad vyřešil ve prospěch okr. nem. pojišťovny v P. proti stěžující si pojišťovně.
Leč řešení této otázky bylo jen rozhodováním otázky prejudiciální, aby si žal. úřad opatřil základ pro vlastní výrok o platební povinnosti Metoděje H. vůči okr. nemoc, pojišťovně. Úsudek žal. úřadu o tom, že jest dána pojistná příslušnost zaměstnanců Metoděje H. k okr. nemoc, pojišťovně a nikoli k stěžující si pojišťovně, není proto výrokem autoritativním, jenž by byl způsobilý vejíti v právní moc a založiti tak proti stěžující si pojišťovně jakékoli právní účinky. Judikátním výrokem žal. úřadu jest jen sentence, že Metoděj H. jest povinen zaplatiti okr. nemoc, pojišťovně pojistné. Výrok tento se však subj. práv stěžující si pojišťovny nedotýká, a za procesního stavu, jaký tu byl, byv vydán ve sporu, v němž stěžující si pojišťovna stranou nebyla, dotýkati ani nemůže. Výrokem autoritativním, řešícím otázku pojistné příslušnosti s účinky moci práva a tvořícím tedy v této otázce rem judicatam, mohl by býti jen výrok okr. úřadu, vydaný v řízení podle § 160 a) zák. o soc. pojištění ve znění zák. z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb. Jen kdyby v takovém řízení byl vydán výrok, popírající pojistnou příslušnost ke stěžující si pojišťovně, mohla by tato pojišťovna z důvodu své příslušnosti jako strana samostatně vystupovati a další spor případně i před nss vésti. Nemůže však tak učiniti ve sporu, kde byla otázka pojistné příslušnosti řešena jen prejudiciálně, kde ve sporu mezi zaměstnavatelem a okr. nemoc, pojišťovnou byla judikátně rozhodnuta jen otázka platební povinnosti zaměstnavatelovy a kde jen tento zaměstnavatel, proti němuž výrok okr. úřadu jediné mohl působiti, mohl by jako subjekt, do jehož práv bylo zasaženo, jako strana vystupovati.
Stížnost zamědělské nemocenské pojišťovny jest proto nepřípustná.

Citace:

Č. 11055. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 413-415.