Č. 11074.

Jazykové právo. — Řízení správní: Ani ve věci jazykové není min. vnitra příslušno rozhodovati věcně o odvolání do rozhodnutí zem. správy politické, které bylo ve stolici druhé učiněno sice před působností organisačního zákona, avšak straně doručeno teprve po počátku účinnosti zák. toho (čl. 8 odst. 2 a 4 zák. č. 125/1927 Sb.
(Nález ze dne 16. února 1934 č. 3334.)
Věc: Městys St. proti ministerstvu vnitra o právo jazykové.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si městys byl v postupu stolic správních posléze napadeným rozhodnutím žal. úřadu uznán povinným, aby vyhotovil v jazyce státním svůj připiš z 27. února 1928, zaslaný magistrátu hl. m. Prahy, jakožto politickému úřadu I. stolice, ježto tento příkaz má oporu v ustanovení čl. 78 odst. 1 věty 2 jaz. nař. v souvislosti s čl. 70 odst. 3 jaz. nař.; ale i jako samosprávnému úřadu byla st-lka povinna dopsati v jazyku státním podle čl. 78 odst. 2 téhož nař.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss především z úřední moci ohledně příslušnosti žal. min. k vydání nař. rozhodnutí toto:
Předpisy jazykové — a o věc jazykového práva zde jde — v § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. přikazují spory jazykové příslušným státním orgánům dohlédacím a co do řízení odkazují k předpisům pro tyto úřady jinak závazným. Lze si stěžovati postupně až k nejvyšší instanci. Pokud jde o úřady politické, rozhodující ve věcech jazykových, jako v tomto případě, byl tento právní stav pozměněn zákonem o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. potud, že podle čl. 8 odst. 2 z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno. Odst. 4 téhož čl. pak má přechodné ustanovení, že o opravných prostředcích proti rozhodnutím (opatřením, nálezům), vydaným přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, pokud byly přípustný podle předpisů dosud platných, jest rozhodnouti i tehdy, když by podle toho zákona opravný prostředek již přípustný nebyl.
Podle toho by v případě tohoto sporu další odvolání z rozhodnuti II. stolice k žal. min., které rozhodovalo již za účinnosti zmíněných ustanovení organisačního zákona, bylo přípustno jen tehdy, kdyby toto rozhodnutí II. stolice bylo vydáno přede dnem účinnosti téhož zák., t. j. před 1. prosincem 1928 (zák. č. 92/1928 Sb.). Ze správních spisů se podává, že zsp v Praze ve věci jako stolice odvolací rozhodla výměrem datovaným dne 13. října 1928, intimovaným st-lce výměrem okr. úřadu v Liberci ze 3. června 1929 a doručeným dne 24. června 1929. Připojeno poučení, že lze se odvolati do 4 neděl u okr. úřadu k min. vnitra. Žal. min. pak rozhodlo výměrem z 29. ledna 1931.
Rozhodnutí II. stolice bylo tedy sice datováno dnem 13. října 1928 a stavu tehdy platnému odpovídalo i připojené poučení právní, avšak straně písemně bylo doručeno dne 24. června 1929, tedy již za platnosti cit. org. zák. Rozhodnutí úřední jest však považovati proti stranám za vydané teprve doručením, kdežto až do té chvíle má toliko povahu interní. Tento názor byl nss-em vysloven již opětně (srov. Boh. A 4578/25, 3203/24 a j.) a jest i pojat do vl. nař. o správním řízení č. 8/1928 Sb. v § 72 odst. 4 jako výslovná norma.
Nebylo tedy v daném případě rozhodnutí II. stolice vydáno ještě
před účinností zák. org. a není proto ani přechodným ustanovením čl. 8 odst. 4 cit. zák. org. příslušnost žal. min. k vydání nař. rozhodnutí kryta. Učinil-li žal. úřad přes to ve věci rozhodnutí, místo aby podané odvolání jako nepřípustné odmítl, a učinil z moci úřední opatření, aby straně, které nesprávné poučení o opravném prostředku nemůže býti na újmu (§ 71 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928), dostalo se II. stolicí správného poučení, že její rozhodnutí je konečné, ocitl se tímto postupem v rozporu se zákonem.

Citace:

Č. 11074.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 467-469.