Čís. 2712.

K pojmu »při úkonu náboženském« (§ 303 odstavec druhý tr. zák.) stačí, stal-li se projev v době, po kterou byl pachatel duchovní místně a pro obecenstvo poznatelně v bezprostředním vztahu k náboženskému úkonu a na, místě k úkonu tomu určeném, třebaže výkon úkonu sám ještě nepočal anebo již skončil; přerušení spojitosti mezi náboženským úkonem a závadným výrokem.
(Rozh. ze dne 24. března 1927, Zm II 498/26.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 14. září 1926, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti veřejnému pokoji a řádu podle §u 303 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu v Mor. Ostravě, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost vytýká napadenému rozsudku podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že nesprávně vykládá § 303 odst. druhý tr. zák., pokud jde o pojem »při úkonu náboženském«. Rozsudek vylučuje skutkovou podstatu §u 303 odst. druhý tr. zák. pouze proto, že obžalovaný učinil závadný projev stoje na stupních hlavního oltáře, po skončení mše svaté a požehnání. K pojmu »při úkonu náboženském« stačí, stal-li se projev v době, po kterou byl pachatel místně a pro obecenstvo poznatelně v bezprostředním vztahu k náboženskému úkonu a na místě k úkonu tomu určeném, třebaže výkon úkonu sám ještě nepočal anebo již skončil, tedy za okolností, za jakých jest tu nebezpečí, že posluchačstvo nebo část jeho může považovati dotčený projev za úvod, část nebo doplněk náboženského úkonu, a že projev může následkem toho působiti obdobnou autoritou jako projevy z rámce náboženského úkonu nevybočující. Výsledky hlavního přelíčení poukazovaly sice k tomu, že obžalovaný po skončené mši a požehnání zůstal v bohoslužebném rouchu státi u oltáře, který byl zůstal tak jako při mši svaté a požehnání, a mluvil na stupních oltáře o náboženských věcech a potom o volbách, — rozsudek se však těmito okolnostmi vůbec nezabývá a nevyslovuje se, zda je pokládá za prokázány, či nikoli. Z toho jest patrno, že nalézací soud je mylného názoru, že skutková podstata přečinu podle §u 303 odst. druhý tr. zák. je dána jen v případě, kdy závadný projev se stal za náboženského úkonu (za jeho trvání), ne však, stal-li se bezprostředně před, nebo bezprostředně po něm, Bylo tudíž zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek jako zmatečný podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zrušiti a věc, ježto v rozsudku nejsou zjištěny ony skutečnosti, jež při správném použití zákona měly by býti základem nálezu, odkázati na krajský soud v Mor. Ostravě, by ji znovu projednal a rozhodl. Při tom bude na soudu nalézacím, by přihlížel i k obhajobě obžalovaného, že přípisem okresní politické správy v Českém Těšíně ze dně 20. listopadu 1925 byl dožádán farní úřad, by vhodným způsobem upozornil na volby a povinnost volební, a proto že po ranní mši ohlásil od oltáře volební povinnost, věk voličů do sněmovny a senátu, barvu legitimace, při čemž se pak i zmínil o kandidátní listině lidové strany a svazku polských katolíků, a aby podle výsledků konaného v tomto směru šetření uvažoval, zda nebyla spojitost mezi předchozím náboženským úkonem a závadným výrokem oním poučováním obecenstva o nejdůležitějších věcech volebních přerušena tou měrou, že nemohl již závadný projev považován býti za část nebo doplněk náboženského úkonu.

Citace:

č. 2712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 245-246.