Čís. 2895.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
S hlediska § 8 čís. 1 odst. druhý písm. b) zákona (v doslovu na čís. 80/24 sb. z. a n.) jest rozhodným, jaký byl důvod na straně pronajímatelově, zda si dal poskytnouti majetkový prospěch kromě nájemného, nikoliv z jakého důvodu mu najímatel onen prospěch poskytl; ona skutková podstata nepředpokládá využívání mimořádných poměrů válkou vyvolaných; v subjektivním směru vyžaduje se vědomí pachatelovo, ze jeho požadavek vybočuje z mezí toho, co jest dovoleno.
(Rozh. ze dne 13. září 1927, Zm II 26/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku zemského trestního jakožto nalézacího soudu v Brně ze dne 15. prosince 1926, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem a přestupkem předražování ve smyslu § 8 čís. 1 odst. druhý písm. b) (v doslovu čl. I. zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n.) a § 8 čís. 1 odst. prvý zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil zemskému trestnímu soudu v Brně, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované napadá rozsudek nalézacího soudu z důvodů § 281 čís. 4, 5 a 9 a) tr. ř. S hlediska zmatků čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. vytýká stěžovatelka, že rozsudek nalézacího soudu nezjišťuje, z jaké pohnutky si dala poskytnouti majetkový prospěch 5000 Kč, nýbrž že zjišťuje toliko, že jest nepochybno, že najímatel bytu Jan J. poskytl obžalované tyto peníze proto, by při bytové krisi získal potřebný byt. Podle § 8 čís. 1 odst. druhý písm. b) zákona čís. 80/24 sb. z. a n. trestá se pronajímatel, jenž dává sobě poskytovati kromě nájemného majetkový prospěch za to, že pronajímá byt. Rozhodným jest tedy v objektivním směru, co bylo důvodem na straně pronajímatelky bytu, zda si dala poskytnouti majetkový prospěch 5000 Kč kromě nájemného a nikoli, z jakého důvodu najímatel jí majetkový prospěch poskytl. Nezjistil tedy nalézací soud pohnutky stěžovatelky k přijetí majetkového prospěchu a právem vytýká stěžovatelka nedostatek zjištění této části skutkové podstaty přečinu lichvy podle §u 8 čís. 1 odst. druhý písm. b) zákona čís. 80/24 sb. z. a n. Zmateční stížnost vytýká ovšem neprávem, že nebylo zjištěno, zda si stěžovatelka dala poskytnouti majetkový prospěch využitím mimořádných válkou vyvolaných poměrů, neboť skutková podstata trestného činu podle čl. I. čís. 1 písm. b) zákona čís. 80/24 sb. z. a n. nepředpokládá využívání poměrů poválečných. Doslov zákonného ustanovení »stejně se tresce ...« vymezuje pod písm. a), b) a c) přesně skutkové podstaty trestných činů tam uvedených, aniž by tam byl žádán, znak využívání mimořádných poměrů válkou vyvolaných (viz rozh. sb. n. s. č. 2615). Mimo to nezjistil nalézací soud, zda neoprávněný zisk, jehož bylo trestným činem dosaženo, převyšuje 2000 Kč, ač toto zjištění jest podstatným znakem skutkové podstaty přečinu lichvy, jímž byla obžalovaná uznána vinnou (§ 8 čís. 3 zákona čís. 568/19 sb. z. a n.). Schází však i zjištění subjektivní stránky tohoto přečinu, totiž, zda si pachatelka byla vědoma, že požadujíc oněch 5000 KČ, vybočuje, z mezí toho, co jest dovoleno. Avšak i pokud jde o druhý trestný čin, obžalované za vinu kladený, o přestupek podle § 8 čís. 1 odst. prvý zák. čís. 568/19 vytýká právem stěžovatelka, že nalézací soud nezjistil v objektivním směru, zda nájemné, jež požadovala od Jana J-a, bylo zřejmě přemrštěným. Žádá totiž § 8 čís. 1 zákona ke skutkové podstatě přestupku bytové lichvy, by požadované nájemné z nemovitosti bylo zřejmě přemrštěné a by bylo žádáno využitím mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Nalézací soud zjistil však pouze, že žádané nájemné 200 Kč měsíčně podle posudku znalce převyšuje přiměřené nájemné o 100% a že obžalovaná vědomě a využívajíc trvající bytové krise žádala a dala si poskytnouti přemrštěné nájemné. Zda však nájemné to bylo zřejmě přemrštěným a zda je brala využívajíc mimořádných poměrů vyvolaných válkou, zůstalo nezjištěno. Právem vytýká proto stěžovatelka rozsudku zmatečnost podle § 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., neboť nejsou zjištěny ony skutečnosti, které při správném použití zákona měly by býti základem , nálezu (§ 288 odst. druhý čís. 3 tr. ř.). Bylo proto již pří neveřejné poradě zmateční stížnosti obžalované za souhlasu generálního prokurátora vyhověti, rozsudek nalézacího soudu jako zmatečný zrušiti a věc odkázati, poněvadž se nelze vyhnouti novému hlavnímu přelíčení a věc nelze rozhodnouti, zemskému trestnímu soudu v Brně, by o ní dále jednal, scházející zjištění učinil a ji znovu rozhodl, aniž bylo potřebí zkoumati odůvodněnost ostatních uplatňovaných zmatečních důvodů.

Citace:

Čís. 2895.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 643-645.