Čís. 2938.

Skutková podstata přestupku § 312 tr. zák. předpokládá urážlivý úmysl na straně pachatelově, ani takový projev, jímž by se úřední osoba mohla cítiti dotčenou; stačí po stránce objektivní, bez ohledu na to, zda se veřejný činitel cítí osobně na své cti dotčeným, či nikoliv, způsobilost projevu nebo skutku, snížiti vážnost úřední osoby právě úřad nebo službu vykonávající, v očích jiných osob, a po stránce subjektivní vědomí pachatele o této způsobilosti jeho jednání. To i ono předpokládá při projevech a skutcích, jichž urážlivá povaha není naprosto zřejmá již z nich samotných (na př. položení ruky na rámě úřední osoby), zjištění, jaký význam měly podle okolností, za nichž se staly. (Rozh. ze dne 20. října 1927, Zm I 409/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 10. května 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením slovy i skutkem podle § 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc přikázal k opětnému projednání a rozhodnutí místně příslušnému okresnímu soudu.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 písm. a) a 10 tr. ř. Zmatky stížností uplatňované jsou zmatky hmotně-právními, jichž zákonné provádění spočívá v právních úvahách o skutečnostech napadeným rozsudkem zjištěných. Prováděním dovolávaných zmatků nejsou tudíž vývody, kterými odvozuje stížnost beztrestnost souzeného jednání stěžovatelova ze skutkových předpokladů, že závadný výrok svědčil nikoli soudnímu vykonavateli K-ovi, nýbrž solicitátoru Š-ovi, že stěžovatel chtěl jak oním projevem, tak i položením ruky na rameno K-ovo toliko upozorniti na nepřípustnost provádění exekuce v cizím bytě a že stěžovatel neměl úmyslu K-u urážeti. Neboť rozsudek zjišťuje, že souzený projev platil K-ovi, a nezjišťuje ani uvedeného účelu souzeného jednání, ani nedostatku urážlivého úmyslu na straně stěžovatelově. Stížnost jest na omylu i, pokud dovozuje, že skutková podstata § 312 tr. zák. předpokládá urážlivý úmysl na straně pachatelově neb alespoň takový projev, kterým by se osoba úřední mohla cítiti dotčenou. Stačí, aniž záleží na tom, zda se veřejný činitel cítí osobně na své cti dotčeným či nikoliv, pro přestupek § 312 tr. zák. po stránce objektivní způsobilost projevu nebo skutku, snížiti vážnost úřední osoby právě úřad nebo službu vykonávající, v očích jiných osob a po stránce subjektivní vědomí pachatele o této způsobilosti jeho jednání. To i ono předpokládá při projevech a skutcích, jichž urážlivá povaha není naprosto zřejmá již z nich samotných, zjištění, jaký význam měly projevy a skutky podle okolností, za nichž se staly, tedy zejména jaký byl smysl projevu, o němž se s hlediska § 312 tr. zák. uvažuje. Avšak svémocným výkladem závadného projevu a současného skutku a vývody, arciť z rámce pouhých úvah o právním významu zjištěných skutečností vypadajícími, co jest podle názoru stížnosti třeba k opodstatnění subjektivní stránky přestupku § 312, poukazuje stížnost zřetelně k námitce, že se v rozsudku nedostává ani výkladu závadného projevu a výroku o tom, jaký byl význam položeni ruky stěžovatelovy na rameno K-ovo s hlediska vážnosti veřejného úřadu jím vykonávaného, ani výroku o subjektivní stránce souzeného jednání. Touto námitkou je stížnost v právu. Nejsou v rozsudku zjištěny ani skutečnosti, opodstatňující shora uvedenou způsobilost souzeného projevu a skutku stěžovatelova, ani skutečnosti opodstatňující jeho vědomí o této způsobilosti. Rozhodovací důvody nezjišťují smysl projevu, neuvažujíce o tom, zda bylo jím jen — byť způsobem neslušným — upozorněno na domnělou nepřípustnost exekučních úkonů v bytě, prý exekutu cizím, či zda bylo jím exekučnímu orgánu vytýkáno, že vykročuje z mezí svých práv a porušuje předpisy proň závazné. Rozhodovací důvody nezjišťují dále význam položení ruky stěžovatelem na rámě exekučního orgánu, neuvažujíce o tom, zda byl tím exekuční orgán jen upozorněn na to, že současně pronesená slova svědčí jemu, či zda byla tím nedotknutelnost jeho těla porušena na újmu vážnosti úřadu jím vykonaného. A rozhodovací důvody nezjišťují posléze, zda byl si stěžovatel případně vědom protiprávního smyslu projevu, pokud se týče významu svého skutku. Pro nedostatek uvedených zjištění není skutková podstata přestupku § 312 tr. zák. naplněna ve známce »urážky« ani po stránce objektivní, ani po stránce subjektivní, takže spočívá odsuzující výrok po případě na nesprávném použití zákona a jest jej zrušiti z důvodu čís. 9 písm. a) § 281 tr. ř. Jelikož podle povahy shledaného zmatku nelze se obejiti bez nového hlavního přelíčení, byl rozsudek zrušen podle § 5 zákona čís. 3 z roku 1878 ihned v zasedání neveřejném. Nové projednání a rozhodnutí věci dlužno přikázati okresnímu soudu místně příslušnému, protože jde již jen o přestupek.

Citace:

č. 2767. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 370-373.