Č. 11360.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: Je státní úředník povinen nahraditi léčebné výlohy za své léčení ve veřejné nemocnici?
(Nález ze dne 16. června 1934 č. 7458.)
Věc: Země Podkarpatoruská proti zemskému úřadu v Užhorodě o náhradu léčebných výloh.
Výrok: Nař. rozhodnuti se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Upomínkou městského berního úřadu v Berehově z 28. prosince 1930 byl vyzván Dr. Adolf B., vrchní finanční komisař v Užhorodě, aby zaplatil 5668 Kč z titulu léčebných výloh za svoje léčení ve všeobecné veřejné zemské nemocnici v Berehově.
Na námitky Dra B., v nichž popíral povinnost náhrady léčebných výloh, ježto podle zák. č. 221/1925 Sb. je povinen výlohy ty hraditi léčebný fond, rozhodl okr. úřad v Berehově výměrem ze 4. března 1931, že Dr. Adolf. B. je povinen zaplatiti 5640 Kč, ježto léčebný fond veřejných zaměstnanců hradí léčení při jedné a téže chorobě v nemocnici nejvýše za dobu dvou měsíců, t. j. 61 dnů, kdežto nemoc Dra B. trvala několik měsíců a je tedy povinen rozdíl, t. j. 5640 Kč, uhraditi.
Na odvolání Dra B. bylo nař. rozhodnutím rozhodnutí okr. úřadu v Berehově zrušeno s tím odůvodněním, že Dr. B. jako člen léčebného fondu ve smyslu výnosu min. zdrav. z 26. dubna 1928 č. 12888 resp. z 10. listopadu 1930 č. 26166 není povinen léčebné výlohy hraditi.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Ze správních spisů je patrno, že léčebné výlohy za ošetřování zúčastněné strany ve všeobecné veřejné zemské nemocnici v Berehově po dobu 2 měsíců (60 dnů á 24 Kč) obnosem 1440 Kč správě zmíněné nemocnice nahradil léčebný fond veřejných zaměstnanců. Jde tedy jen o to, zda zúčastněná strana je povinna hraditi správě zmíněné nemocnice ošetřovací výlohy za dobu přesahující zmíněné dva měsíce. Jedná se tedy o spor mezi všeobecnou veřejnou nemocnicí na jedné straně a zúčastněnou stranou jako ošetřovaným na straně druhé o zaplacení ošetřovacích výloh. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že zúčastněná strana není povinna léčebné výlohy platiti, a jak z rozhodnutí toho je patrno, odůvodnil výrok svůj tím, že zúčastněnou stranu povinnost platiti ošetřovací výlohy nestihá ve smyslu cit. výn. min. zdrav. O žádný jiný důvod nař. rozhodnutí se neopírá a nic jiného k odůvodnění svého výroku neuvádí. Výnosy tyto obsahují však, jak v prvém z nich je výslovně uvedeno, pouhé »pokyny« určené pro ředitelství státních a jiných všeobecných (župních, městských) nemocnic a jiných zdravotních ústavů a zejména i pokyny o tom, ve kterých případech a jakým způsobem mají ošetřovací výlohy za ošetřování nemocných v ústavech těch býti vymáhány. Výnosy ty nelze považovati za všeobecně závazné normy, o které by uplatňované nároky nemocnic na náhradu ošetřovacích výloh mohly býti přímo opřeny.
Nemohl se proto žal. úřad o výnosy tyto opříti, a ježto poukaz na výnosy ty je jediným důvodem, který žal. úřad uvádí, nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11360. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 21-22.