Čís. 2137.

Sudiště §u 101 j. n. nelze se dovolávati proti čs. státním občanům z oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1923, R I 1496/22.).
Proti žalobě, zadané na obchodním soudě v Praze proti československému občanu, bydlícímu v Užhorodě, a opírající se co do místní příslušnosti o § 32 uh. с. ř. s. a § 101 j. n., vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud nařídil prvému soudu, by nehledě k odmítacímu důvodu o žalobě dále po zákonu jednal. Důvody: Ustanovení§u 32 zák. čl. I 1911 neplatí sice zde, za to však na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde podle žaloby žalovaná má sídlo a vede knihy. Pokud v čsl. republice platí dvoje právo a každé účinkuje ve své oblasti jinak jednotného a nedílného státního celku (§ 3 ústavní listiny) výlučně, nutno po rozumu §u 101 j. n. připustiti účinnost výše zmíněného §u 32 i v území práva druhého a uznati v něm stejnou příslušnost proti příslušníkům oné části státního území, ve které platí.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Žaloba proti straně, sídlící v Užhorodě, t. j. v území československého státu, opírá se jedině o § 101 j. n., stanovící soudní příslušnost pro žaloby proti cizozemcům. Tento § byl převzat zákonem ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a n. pro stát československý beze změny, přes to je však vykládati jej vzhledem ku změněným poměrům státním i právním. Rakouskými příslušníky státními je rozuměti ve státě čsl. podle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 449 sb. z. a n. pouze příslušníky tohoto státu, pokud pro ně platí tento předpis zákonný, ne však příslušníky států, jež vznikly mimo čsl. stát na území bývalé říše rakouské. Jiným státním územím je území mimo stát československý bez ohledu na dřívější hranice státní, není jím však území státu dříve cizích, jež připadlo státu československému, a tvoří dle §u 3 ústavní listiny s ním jednotný a nedílný celek státní. Příslušník československého státu, sídlící v Užhorodě, není cizím státním příslušníkem přes to, že na onom místě platí nikoli § 101 j. n., nýbrž bývalý právní řád uherský.

Citace:

Rozhodnutí č. 2137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 23-23.