Č. 130.

Zabírání bytů: V řízení o zabrání bytu dle vlád. nař. ze dne 12. ledna 1919 č. 38 sb. z. a nař. musí býti straně před vydáním rozhodnutí společného bytového úřadu dána příležitost, aby zvěděla výsledek úředního šetření a zaujala k němu své stanovisko. (Nález ze dne 16. června 1919 č. 2784.)
Věc: Milada Schvarzová v Krči (adv. Dr. Alfréd Meissner z Prahy) proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Rozhodnutím společného bytového úřadu v Praze ze dne 2. května 1919 č. 3320 byl podle § 6 vl. nařízení ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. zák. a nař. zabrán byt stěžovatelčin v Krči v domě čís. 55 v Táborské ulici, skládající se z pokoje a kuchyně s odůvodněním, že je prokázáno, že byt je neobydlen a nepronajat.
Rozhodnutí to zakládá se na zprávě vyšetřujícího orgánu společného bytového úřadu, ve které uvedeno, že stěžovatelka má své bydliště v Praze 2., Ječná 31 a že zabraný byt od léta stále je neobydlen.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí na nejvyšší správní soud vytýká jednak, že ono rozhodnutí zakládá se na vadném řízení, poněvadž stěžovatelka nebyla před vydáním jeho vyslechnuta a ani o řízení nevěděla, jednak že je nezákonné, poněvadž ona bytu toho, ve kterém má nábytek, stále užívá. V Praze v Ječné ulici č. 31 nebydlí ona, nýbrž 80letá její matka, u které ovšem přechodně se zdržovala, poněvadž musila jí v nemoci ošetřovati a činiti za ni různá opatření, související s nařízeným soupisem majetku. Žádá proto zrušení naříkaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud shledal výtku neúplnosti řízení odůvodněnou, a to vycházeje z těchto úvah:
Stěžovatelka tvrdí ve své stížnosti v souhlase se spisy, že nebyla před vydáním naříkaného rozhodnutí slyšena a o zavedeném šetření ani zpravena. Žalovaný úřad v odvodním spisu svém tuto okolnost nepopírá a uvádí pouze, že slyšení stran v nař. vl. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a nař. není předepsáno. Avšak dle všeobecných zásad právních, které platí i pro řízení administrativní, musí straně, o jejíž práva se jedná, býti poskytnuta příležitost, aby zaujala své stanovisko vůči skutkovému zjištění administrativního šetření a aby nabídnouti mohla průvody a důkazy o okolnostech, které pro skutkové zjištění a posouzení věci jsou důležitý.
Poněvadž pak proti naříkanému rozhodnutí není opravného prostředku, musela tato příležitost býti stěžovatelce dána před vydáním rozhodnutí, poněvadž po vydání jeho — nemajíc opravného prostředku — neměla již příležitosti, aby okolnosti pro skutková zjištění důležitá uvedla a důkazy o nich nabídla.
Tato příležitost zaujmouti své stanovisko vůči šetření žalovaného úřadu stěžovatelce, jak ze spisů vyplývá, dána nebyla, je proto řízení vadné a bylo naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o správním soudu zrušiti.

Citace:

č. 130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 288-289.