Č. 183.

Policejní záležitosti: 1. Ke skutkové povaze přestupků dle min. nař. ze dne 20. srpna 1917 č. 353 ř. z. jakožto jednání proti policejním předpisům není zapotřebí zlého úmyslu. — 2. Při vyměření trestu pro přestoupení policejních předpisů nemůže nejvyšší správní soud zkoumati zhodnocení daných skutkových poměrů, předsevzaté úřadem správním.
(Nález ze dne 19. září 1919 č. 4433.)
Věc: Hynek Kolitsch, zástupce koželužny ve Štětí, proti místodržitelství v Praze o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatel byl nálezem okresního hejtmanství uznán vinným, že firmě M. Trollera synové v Praze prodal asi 1000 zaječích ko- žišin za cenu 4 K a 5 K 75 h za kus, ač kožišiny jsou požadovány pro válečné účely a nejvyšší cena za kus smí činiti 1 K 75 h, čímž spáchal přestupky dle §§ 1 a 3 min. nař. ze dne 20. srpna 1917 č. 353 ř. z. a na základě § 4 téhož zákona odsouzen byl k pokutě 5000 K ve prospěch chudinské pokladny obce Štětí, pro případ nedobytnosti do vězení na 45 dní.
Nález ten byl rozhodnutím místodržitelství potvrzen a proti tomuto rozhodnutí obrací se stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná.
Stížnost tu neshledal nejvyšší správní soud oprávněnou.
Stížnost namítá především, že podle vyšetřeného skutkového podkladu nelze u stěžovatele shledati zlý úmysl a spatřuje nezákonnost v tom, že bylo bez tohoto zákonného požadavku uznáno na subjektivní vina jeho.
Min. nař. ze dne 20. srpna 1917 č. 353 ř. z. ustanovujíc, že králičí kožišiny se požadují pro účely válečné, ukládá jich držitelům a schovatelům povinnost, aby kožišiny v určitých obdobích přihlašovali a dovoluje jim s kožišinami teprve tenkráte volně nakládati, když povolaný úřad mlčky k tomu přivolil. V § 3 pak téhož nař. obsaženo jest ustanovení nejvyšších cen za kožišiny. Jednání proti těmto předpisům jsou dle § 4 cit. nař. trestná a protože zákon při tom nerozeznává mezi jednáními ve zlém úmyslu předsevzatými a jednáními z opomenutí, sluší dle tohoto předpisu zákona stíhati jednání obojího druhu. Není proto zapotřebí podrobiti zvláštnímu zkoumání, zdali na straně stěžovatelově byl zlý úmysl. Kromě toho obsahuje stížnost návrh, aby vyměřený trest byl snížen. Návrh ten postrádá provedení po rozumu § 18 zák. o správním soudě a již z toho důvodu nelze k němu jako k bodu stížnostnímu přihlížeti. Avšak i kdyby tohoto nedostatku nebylo, nemohl by nejvyšší správní soud zkoumati zhodnocení daných skutkových poměrů, předsevzaté správními úřady, a mohl by vyměření trestu pro přestoupení policejních předpisů jen do té míry svému přezkoumání podrobiti, nebyla-li snad překročena zákonem stanovená sazba trestu nebo nebyl-li trest vyměřen proti intencím zákona. Toho v daném případě shledáno nebylo.
Musila proto býti stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 183. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 381-382.