Č. 40.

Vyživovací příspěvek: Zamítla-li zemská vyživovací komise nárok na příspěvek vyživovací za určitou dobu tím, že za dobu pozdější příspěvek přiznala, o době dřívější se nezmiňujíc, jest zamítavý výrok po rozumu § 6, odst. 2 zák. o spr. s. vadný již proto, že nejsou uvedeny důvody zamítací.
(Nález ze dne 13. února 1919 č. 137.)
Prejudikatura. Srovnej nález č. 10, bod 2.
Věc: Josef Dorotík v Hutisku (adv. Dr. Jaroslav Dorazil z Valaš. Meziříčí) proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud zamítá nárok na příspěvek vyživovací za dobu před 1. srpnem 1917, zrušuje se pro vadnost řízení
Důvody: Za příčinou povolání svých synů k činné službě vojenské žádal stěžovatel opětně o přikázání vyživovacího příspěvku, byl však pro svou osobu opětovně zamítnut, jeho manželce a synu však příspěvky po 80 h ode dne nastoupení staršího syna a po 160 K od 1. srpna 1917 přiznány — při čemž poukázáno k tomu, že tyto přiznané podpory dosahují částky 10 K týdně, kterou povolaný příslušníky své podporoval. Na opětovnou žádost a odvolání stěžovatelovo nové okolnosti neuvádějící byl jemu od 1. srpna 1917 vyživovací příspěvek přiznán vzhledem k jeho nezpůsobilosti pracovní a vzhledem k tomu, že povoláním dvou synů. kteří ve společně domácnosti s otcem žili, příjmy těchto synů odpadly.
Stížnost vytýká, že měl býti přiznán příspěvek vyživovací 80 h aspoň ode dne povolání druhého syna Stanislava, t. j. od 28. října 1916 a že žalovaný úřad, měl-li za to, že příspěvek přísluší od některého pozdějšího dne, měl uvésti zvláštní okolnosti, které by to odůvodňovaly.
Nejvyšší správní soud uvážil, že stěžovatel podáním ze dne 26. února 1918 žádal opětně, aby mu jako otci povolaných synů Františka a Stanislava, kteří ho podporovali, byl vyživovací příspěvek přiznán, neobmeziv tento svůj nárok co do času nikterak. Dlužno proto za to pokládati, že žadatel činil nárok na výživné od té doby, od které dle zákona náleží, t. j. dle § 6 zákona ze dne 26. prosince 1912 č. 237 ř. z. a § 1 zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. od té doby, od které povolaný službou vojenskou byl zdržen, aby občanské povolání provozoval. Vzhledem k tomu, že syn František nastoupil službu vojenskou dne 20. června 1915 a syn Stanislav, jak stížnost uvádí, dne 28. srpna 1916, dlužno míti za to, že stěžovatel činil nárok na výživné od prvého, po případě od druhého dne tuto uvedeného. Tím, že zemská vyživovací komise přiznala výživné pouze od 1. srpna 1917, dobu předcházející mlčením pomíjejíc, zamítla nárok za dobu před 1. srpnem 1917. Výrok ten trpí však podstatnou vadou, neboť jednak musí dle § 7, odst. 9 zákona zamítnutí uvedením okolností tomu nasvědčujících býti odůvodněno, jednak strana nevědouc bez odůvodnění, z jakého důvodu byla zamítnuta, nemůže s výsledkem nepříznivému rozhodnutí odporovati. Muselo proto naříkané rozhodnutí, pokud týče se nároku na výživné za dobu před l. srpnem 1917 dle § 6 zák. o správ. s. býti zrušeno.

Citace:

č. 40. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 116-117.