Č. 59.

Vyživovací příspěvek: 1. Skutkové předpoklady přihlášeného nároku na vyživovací příspěvek dlužno pro každé sporné období posuzovati zcela samostatně. Přiznání vyživovacího příspěvku pro budoucnost není tedy rozhodno pro otázku, zda skutkové předpoklady nároku byly dány též pro dobu minulou. — 2. Nárok není vyloučen, nebyla-li výživa příslušníků povolaného ohrožena již v době jeho povolání k činné službě vojenské, nýbrž nastalo-li ohrožení teprve později.
(Nález ze dne 5. března 1919 č. 1166.)
Prejudikatura: K č. 1.: viz č. 27 (bod 2.) této Sbírky a další prejudikaturu tam uvedenou.
Věc: Anna Krausová v Krásné (adv. Dr. Jaroslav Dorazil z Valašského Meziříčí) proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Na žádost ze dne 1. září 1917 povolila okresní vyživovací komise stěžovatelce rozhodnutím ze dne 22. listopadu 1917 č. 19566 vyživovací příspěvek denně 1 K, počínající dnem 1. srpna 1917, pomlčevši o nároku za dobu dřívější.
Odvolání, jímž se stěžovatelka domáhala výživného též za dobu od 15. října 1915 do 31. července 1917, bylo zemskou komisí vyživovací v Brně rozhodnutím ze dne 11. října 1918 č. 11795 zamítnuto z důvodu, že výživa stěžovatelčina nezávisela na povolaném a že není ohrožena.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané takto:
Naříkané rozhodnutí zamítlo nárok stěžovatelčin za dobu před 1. srpnem 1917 z důvodu, že její výživa nezávisela na povolaném a že nebyla ohrožena. Správný jest názor stížnosti, že závislost tu musila býti již v době povolání synova, nesprávný však, že totéž platí o otázce ohrožení. Rovněž nesprávný jest náhled, že z přiznání nároku od 1. srpna 1917 plyne nutně, že závislost a ohrožení musí býti uznány i pokud jde o dřívější dobu. Skutkové předpoklady přihlášeného nároku na výživné sluší pro každé sporné období posouditi vždy samostatně. Přiznání vyživovacího příspěvku pro budoucnost není proto rozhodným pro otázku, zdali skutkové předpoklady nároku byly dány též pro dobu minulou. Otázka tato není dále otázkou právní, nýbrž otázkou skutkové podstaty a nejvyšší správní soud může zodpovědění její správním úřadem zkoumati jen se stanoviska § 6, odst. 2 zák. o správ. soudu. V té příčině neshledal však nejvyšší správní soud, že by skutková podstata, na níž spočívá naříkané rozhodnutí, byla proti spisům nebo potřebovala v podstatných bodech doplnění nebo že by nebylo dbáno podstatných forem správního řízení. Proto byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná

Citace:

č. 59. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 146-147.