Č. 36.

Vyživovací příspěvek: Zjištění skutkové podstaty, jež může býti učiněno jen logickým závěrem z daných skutkových okolností, patří jako součást rozhodovací činnosti do příslušnosti rozhodovacího úřadu. Není proto vyživovací komise vázána názorem obecního úřadu, posuzujíc otázku ohrožení výživy ve smyslu zákona o vyživovacích příspěvcích.
(Nález ze dne 12. února 1919 č. 834.)
Prejudikatura: Srovnej nález č. 15. Sbírky ad 2.
Věc: Karel a Antonie Dobrorukých v Praze (adv. Dr. František Cetovský z Karlina) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Jindřich Dobroruka, obchodní příručí, s průměrnou denní mzdou 4 K, nastoupil vojenskou službu dne 11. května 1916, načež vznesli jeho rodičové a sourozenci nárok na vyživovací příspěvky. Pražský magistrát navrhl, aby částečně vyhověno bylo žádosti sestry Boženy, jejíž výživa jest větším dílem ohrožena. Okresní vyživovací komise zamítla tento nárok výměrem ze dne 13. prosince 1916. Dne 16. září 1917 žádala matka Antonie a sourozenci Ludvík a Božena opětně o příspěvek s odůvoděním, že též druhý syn, resp. bratr Karel nastoupil vojenskou službu. Žádost tuto obmezila Antonie Dobrpruková dle protokolárního prohlášení ze dne 2. listopadu 1917 toliko na dceru Boženu. Vyživovací komise rozhodla zamítavě, poněvadž dle výdělkových poměrů Karla Dobroruky (otce a manžela) není povoláním Jindřicha Dobroruky k činné službě ohrožena výživa žadatelův. Zemská komise tento výměr potvrdila.
Tomuto rozhodnutí vytýká stížnost nezákonnost, protože nedbalo návrhu magistrátu na částečné vyhovění žádosti stran dcery Boženy, ačkoliv návrh ten byl odůvodněn v dotazníku tím, že výživa její z části byla závislou na výdělku povolaného.
Nejvyšší správní soud uznal stížnost bezdůvodnou. Učiniti z daných skutkových okolností závěr o tom, zda jest výživa některé osoby závislá na práci nebo výdělku povolaného a zdali výživa jest ohrožena, jest akíem kognice a patří tudíž výhradně do kompetence úřadu rozhodovacího. Závěr ten jeví se býti zjištěním rozhodné skutkové podstaty a nepodléhá proto dle § 6 zákona ze dne 22. října 1875. čís. 36 ř. z. z r. 1876 přezkoumání nejvyšším správním soudem. Náhled magistrátu, ku kterému dospěl na podkladě vyšetřených okolností, nemůže tudíž, ježto magistrátu právo spolurozhodování nepřísluší a ježto magistrát nemá postavení úředního znalce, jehož posudek by zákon za rozhodný prohlašoval, nikterak vázati komisi při rozhodování a nelze proto shledati nezákonnosti v tom, že nárok stěžovatelův proti příznivému posudku magistrátu byl zamítnut.

Citace:

č. 36. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 109-110.