Č. 105.

Vyživovací příspěvek: Nárok na vyživovací příspěvek zaniká smrtí dotčeného příslušníka, pokud nebyl za živobytí přiznán.
(Nález ze dne 14. května 1919 č. 2272.)
Prejudikatura: víd. nál. ze dne 9. ledna 1917 č. 16379/16. Budw. č 11680 A; jinak víd. nál. ze dne 28. srpna 1916 č. 7360, Budw. č. 11500A.
Věc: Rudolf Eichhorn v Bilině, resp. jeho pozůstalost zast. přihlášenými dědici Rudolfem a Růženou Eichhornovými a Martou Melzerovou, roz. Eichhornovou, proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní vyživovací komise zamítla žádost Rudolfa Eichhorna, aby jemu a jeho dvěma dospělým dcerám přiznán byl příspěvek vyživovací z příčiny povolání syna Rudolfa k činné službě vojenské z důvodu, že žadatel nebyl v době povolání svého syna závislým na příjmu plynoucím z jeho práce. Zemská komise vyživovací zamítla naříkaným usnesením ze dne 16. března 1918 odvolání otce povolaného, mezitím dne 13. ledna 1918 zemřelého s odůvodněním, že osoby nárok činící nežily s povolaným ve společné domácnosti, že poskytování podpor povolaným a závislost výživy na podporách těch v době povolání nebyla prokázána a proto výživa stěžovatele a jeho dcer není ohrožena.
O stížnosti do rozhodnutí toho pozůstalostí otce povolaného, zastoupenou přihlášenými dědici jen pro nárok zůstavitelův podané a vytýkající nezákonnost naříkaného rozhodnutí a vadnost řízení administrativního, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Nárok na státní příspěvek vyživovací, stanovený zákony ze dne 26. prosince 1912 č. 237 ř. z. a ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z.jest obmezen na osobu oprávněného, lpí na jeho osobě, jest tudíž nárokem ryze osobním, který zaniká smrtí oprávněného a není zděditelný, pokud se nestal za života dotčeného příslušníka hodnotou majetkovou odloučenou od osobního rázu svého (§§ 531 a 1448 o. z. o.).
Nárok Rudolfa Eichhorna na příspěvek vyživovací nebyl mu před smrtí jeho úřadem uznán, není proto také částí jeho pozůstalosti, pročež nemůže dědici býti proveden.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 137. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 300-302.