Č. 263.

Zabírání bytů: * Rozhodnutí vydané senátem společného bytového úřadu za předsednictví osoby, která není státním úředníkem a znalá práv (§ 20 nař. o zab. bytů z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n.), jest zmatečné.
(Nález ze dne 10. prosince 1919 č. 6524.)
Věc: Růžena Teklová v Nymburce proti společnému bytovému úřadu v Nymburce o zabrání místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Rozhodnutím společného bytového úřadu v Nymburce zedne 2. září 1919 čís. 118 zabrán byl na základě § 6 nařízení z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. byt stěžovatelčin o jednom pokoji v domě čp. 349 v Nymburce, poněvadž jest prokázáno, že jest přebytečný.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Stížnost vytýká mezi jiným, že společný bytový úřad v Nymburce není řádně ustaven a že nejsou jeho usnesení závazná, poněvadž ani přednosta tohoto úřadu ani jeho náměstek nejsou státními úředníky. Ježto tedy složení tohoto úřadu příčí se ustanovení § 20 cit. nařízení, jest prý naříkané rozhodnutí zmatečné. Tato námitka jest důvodná.
Dne opisu naříkaného rozhodnutí, žalovaným úřadem předloženého, vydán byl zabírací nález senátem za předsednictví JUDra Karla Zedricha. Tento není však dle sdělení zemské správy politické ze dne 4. prosince 1919 č. 370034 státním úředníkem a nebyl ostatně, jak ze zmíněného připíšu vysvitá, zemskou správou politickou ani přednostou jmenovaného úřadu, ani náměstkem přednosty ustanoven, nýbrž byl toliko vyzván, aby posléz uvedenou funkci přijal, což učiniti však odepřel. Ježto § 20, odst. 3 cit. nařízení výslovně přikazuje, že přednosta společného bytového úřadu i jeho náměstek musí býti vzati ze státních úředníků a znalí práv a první náležitost tohoto positivního předpisu, pokud jde o Dra Karla Zedricha, nesporně splněna není, jest důsledkem toho zabírací nález usnesený v senátě za předsednictví osoby, která není státním úředníkem — třeba by i byla znalá práv — zmatečný, ježto úřad jako takový může uplatniti moc jurisdikcielní zákonem mu přiznanou jenom tenkráte, když složen jest tak, jak to dotyčný předpis zákona nařizuje. Jinak nelze jej pokládati za úřad k výkonu této pravomoci povolaný a nemohou míti výroky jeho jako výroky »úřadu« nižádné právní moci (analogie § 477, č. 2 civilního a § 281 trestního řádu soudního).

Citace:

č. 263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 543-543.