Č. 46.

Vyživovací příspěvek: Okolnost, že příslušník povolaného má nárok na vyživovací příspěvek z titulu alimentačního, dlužno uplatniti již v řízení správním. Dovolávati se jí teprve v řízení před nejvyšším správním soudem, jest nepřípustno. (Nález ze dne 15. února 1919 č. 923.)
Věc: Marie Babíčková v Strážovicích (adv. Dr. Zikmund Schindler z Kyjova) proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Když Rudolf Babiček, kočí v pivovaře v Kyjově, nastoupil dne 1. května 1916 službu vojenskou, žádala jeho matka Marie Babíčková v Strážovicích několikrát o přiznání vyživovacího příspěvku, byla však okresní vyživovací komisí v Kyjově opětovně zamítnuta, naposled rozhodnutím z 21. srpna 1917 č. 7213, a to s odůvodněním; že výživa stěžovatelčina v době povolání jejího syna nezávisela na příjmu plynoucím z jeho práce a že podle konaného šetření lze za to míti, že povoláním jeho výživa žadatelčina nebyla ohrožena. Odvolání její zamítla zemská vyživovací komise naříkaným rozhodnutím z důvodů první stolice. — Ve stížnosti podané k nejv. správnímu soudu dovozuje stěžovatelka poukazujíc na § 2, odst. 3 zák. ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z., že jako matka povolaného ocitnuvší se v nouzi má nárok na alimentaci ve smyslu občanského zákona a žádá, aby naříkané rozhodnutí bylo zrušeno jako nezákonné.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost odůvodněnou. Zemská vyživovací komise dovolávajíc se naříkaným rozhodnutím důvodů zamítavého rozhodnutí prvé stolice, nepokládala za prokázáno, že výživa stěžovatelčina byla odchodem jejího syna za službou vojenskou ohrožena.
Otázka, byla-li stěžovatelka svou výživou na povolaném závislá a byla-li jeho odchodem za službou vojenskou její výživa ohrožena, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou. Nejvyšší správní soud mohl tudíž v této příčině toliko zkoumati ve smyslu § 6 zák. o spr. s., není-li rozhodnutí v rozporu s výsledky řízení anebo nebylo-li řízení neúplné neb jinak vadné. Závad takových neshledal. Skutečnosti, o něž se naříkané rozhodnutí opírá, jsou ve shodě s výsledky provedeného šetření a s vlastními údaji strany i jeví se také dostatečnými k posouzení, jsou-li splněny podmínky, za jakých vzniká zákonný nárok na vyživovací příspěvky. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že jí přísluší nárok na vyživovací příspěvek na základě ustanovení § 2, odst. 3 zák. ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z., nemohl nejvyšší správní soud k této námitce přihlédnouti, poněvadž se stěžovatelka v řízení správním neodvolávala na okolnost, že jí vůči povolanému přísluší nárok alimentační.
Stížnost bylo tudíž zamítnouti.

Citace:

č. 46. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 124-125.