Č. 93.
Vyživovací příspěvek: V řízení o vyživovacích příspěvcích počíná se 60denní lhůta k odvolání dnem po doručení naříkaného rozhodnutí.
(Nález ze dne 3. května 1919 č. 2044.)
Věc: Anna Schimetzková ve Skalici u Litoměřic (adv. Dr. Arnošt Proehaska z Litoměřic) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítla zemská vyživovací komise v Praze odvolání stěžovatelčino z rozhodnutí okresní vyživovací komise, kterým nebyl přiznán nárok na vyživovací příspěvek, jako opožděné a tedy nepřípustné, poněvadž naříkané rozhodnutí, jak strana sama udává, bylo jí doručeno dne 29. září 1917, odvolání však podáno teprve dne 28. listopadu 1917, tedy po uplynutí 60denní lhůty v § 7 zákona z 27. července 1917 ř. z. č. 313 stanovené.
Stížnost nepopírá správnost těchto dat, tvrdí však, že bylo odvolání včas podáno, ježto den, kdy bylo rozhodnutí straně doručeno, se do lhůty počítati nemá.
Nejvyšší správní soud uvážil:
Názor žalovaného úřadu, že den, kdy bylo rozhodnutí 1. instance straně doručeno, jest již prvním dnem odvolací lhůty, odporuje zákonu, neboť přiznává-li se v § 7 odst. 11 zák. ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. straně právo, aby mohla podati odvolání do 60 dnů ode dne doručení, nesmí býti strana v plném využití této lhůty zkrácena neb omezena.
Takové zkrácení by však nastalo, kdyby lhůta počínala se již dnem doručení, neboť by pak samozřejmě strana neměla plných 60 dnů, ze kterých se odvolací lhůta má skládati.
Počítá-li se však ve smyslu zákona den po doručení jako první den lhůty odvolací, bylo by v daném případě odvolání podáno 60. den po doručení, tedy ještě ve volné lhůtě a jest odmítnutí jeho žalovaným úřadem jako opožděného a nepřípustného se zákonem v rozporu; slušelo proto naříkané rozhodnutí dle § 7 zákona o správním soudu zrušiti.