Č. 26.

Vyživovací příspěvek: Byl-li povolaný superarbitrován a ze služby vojenské propuštěn, později však po nové přehlídce opět k činné službě vojenské povolán, jest pro vyměření výše vyživovacího příspěvku pro jeho příslušníky rozhodným den tohoto druhého povolání.
(Nález ze dne 2. února 1919 č. 318.)
Věc: Anna Picková v Praze (adv. Dr. Leopold Langer z Prahy) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Syn stěžovatelčin, který ji a její chorobnou dceru před svým povoláním k vojsku pravidelně měsíční částkou 50 K podporoval. byl dne 16. srpna 1915 povolán k činné službě vojenské, ale dne 25. října 1915 byl superarbitvován a jako invalida, zbraně neschopný s 5procentní nezpůsobností ke svému povolání ze svazku vojenského propuštěn. Na to byl vyživovací příspěvek stěžovatelce a její dceři původně přiznaný zastaven.
Dne 14. května 1917 byl syn stěžovatelčin znovu k činné službě vojenské povolán a byl proto stěžovatelce a její dceři vyměřen vyživovací příspěvek denních 1 K 66 h, rovnajících se příspěvku měsíčních 50 K který jim povolaný, jak zjištěno, poskytoval. Odvolání z tohoto výnosu směřovalo k tomu, aby příspěvek byl vyměřen částkou 3 K 60 h denně, poněvadž propuštění povolaného ze svazku vojenského bylo pouze dočasné a jeho služba po novém povolání jest vlastně pokračování služby dřívější.
Naříkaným rozhodnutím zemské vyživovací komise bylo odvolání stěžovatelčino zamítnuto, protože povolaný nenastoupil vojenskou službu před 1. srpnem 1916 a nejsou zde tudíž předpoklady § 3, odst. 4 zák. ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu stojí na témže stanovisku, jako odvolání; uvádí, že povolaný byl jen pro nemoc z vojenské služby na dovolenou propuštěn a dne 14. května 1917 znovu ke konání služby vojenské povolán, dovozujíc z toho, že naříkané rozhodnutí jest nezákonné a že proti obsahu spisů uvádí, že povolaný syn stěžovatelčin nenastoupil službu vojenskou před 1. srpnem 1916.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost důvodnou.
Podle obsahu správních spisů předložila sama stěžovatelka výnos ze dne 25. října 1915, kterým bylo první náhradní setninou pěš. pl. č. 73 dotvrzeno, že povolaný byl téhož dne superarbitrován a klasifikován jako invalida, zbraně neschopný, 5proc. k povolání nezpůsobilý, který má býti propuštěn. Dle toho byl povolaný z aktivní služby vojenské dnem 5. října 1915 propuštěn a nikoliv poslán pouze na dovolenou. Jeho pozdější povolání k činné službě vojenské dne 14. května 1917 jest samostatné, na nové přehlídce se zakládající povolání k vojsku, čemuž i ta okolnost svědčí, že jeho první propuštění ze svazku vojenského bylo provázeno zastavením vyživovacího příspěvku stěžovatelce a její dceři, což by pouhá dovolená v zápětí neměla. Neodporuje tudíž nikterak obsahu spisů, vzalo-li naříkané rozhodnutí za základ, že syn stěžovatelčin nenastoupil vojenskou službu, která tvoří titul pro uplatňovaný nárok, před 1. srpnem 1916 a srovnává se s kategorickým předpisem zákona, když stěžovatelce nebylo přiznáno 50procentní zvýšení vyživovacího příspěvku, které dle odst. 4 § 3 zák. ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. přísluší pouze tehdy, když povolání k vojsku stalo se před 1. srpnem 1916.
Důvody, proč povolaný po superarbitraci z vojenské služby byl propuštěn, není nutno zkoumati, protože také zákon v té příčině nerozeznává.

Citace:

č. 26. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 89-90.