Č. 276.

Zabírání bytů (Čechy): Předpis § 6,č6 nař. z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. platí také, byla-li z místnosti, sloužící bytovým účelům, po 28. říjnu 1918 bez povolení politického úřadu 1. stolice (§ 2 min. nař. ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z. a místodrž. nař. ze dne 17. října 1918 č. 79 z. z. čes.) zřízena obchodní kancelář.
(Nález ze dne 20. prosince 1919 č. 6800.)
Věc: Josef Katz na Smíchově proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání místnosti v domě čp. 1190 na Smíchově.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Společný bytový úřad v Praze rozhodl usnesením ze dne 29. září 1919 č. 31499/19, že na základě § 6 nařízení ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. zák. a nař. zabírá jednu místnost (pokoj) v domě čp. 1190 na Smíchově, poněvadž jest prokázáno, že pokoje toho se používá neoprávněně za kancelář.
Rozklad proti nálezu zabíracímu podaný, v němž stěžovatel uvedl, že zabrané místnosti používá za kancelář a skladiště cennějších zkáze podléhajících zásob pro svoji živnost a že jí nevyhnutelně potřebuje, poněvadž sklepní místnosti jsou velice vlhké, tak že jich nelze používati k uschování zkáze podléhajících předmětů výroby, odmítnut byl bytovým úřadem z důvodu, že jest prokázáno, že zabraná místnost byla dříve bytem a bez povolení politického úřadu po 28. říjnu 1918 proměněna byla v místnost obchodní. O stížnosti vytýkající nezákonnost obou uvedených rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto:
Nesporno jest, že zabraná místnost jest pokoj, který před tím, než jej stěžovatel najal, byl obýván, že stěžovatel as měsíc před vydáním nálezu zabíracího z pokoje toho zřídil sobě kancelář (manipulační místnost) pro účely své živnosti, že takto odňal místnost tu účelům bytovým a že k této změně nemel povolení úřadu politického.
Jest tudíž nesporný skutkový předpoklad, na němž spočívají naříkaná rozhodnutí. Stížnost namítá, že změna obytné místnosti v místnost kancelářskou není dle žádného ustanovení nařízení o zabírání bytů obcemi důvodem pro zabrání a že zejména nelze na tento případ vztahovati ustanovení § 6, čís. 2 a čís. 4 téhož nařízení , poněvadž stěžovatel najal zabranou místnost již před vydáním nařízení toho.
Námitka ta není důvodná.
Dle § 6, čís. 6 nařízení vlády ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. o zabírání bytů mohou pro účely bytové zabrány býti neoprávněně užívané místnosti, které byly upraveny z bytů po 1. srpnu 1914.
Dle § 2 nařízení ministra sociální péče ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z., kteréž nařízením místodržitele pro král. České v Praze ze dne 17. října 1918 č. 79 z. z. v souhlase se zemským výborem vydaným a dne 28. října 1918 vyhlášeným nabylo tímto dnem platnosti pro celý obvod král. Českého, smějí místnosti, které slouží účelům bytovým, jen ze závažných důvodů účelům těm odňaty býti. Dle § 4 téhož nařízení jest politický úřad 1. instance povolán, by rozhodl o přípustnosti změny takové na návrh nájemce neb majitele domu.
Poněvadž stěžovatel dle nesporné podstaty skutkové zabranou místnost obytnou po 1. srpnu 1914 proměnil v místnost sloužící účelům jeho živnosti a tím ji odňal dosavadnímu účeli bydlení, a poněvadž změna tato po 28. říjnu 1918 provedená nebyla rozhodnutím politického úřadu 1. instance povolena, užívá stěžovatel místnosti, o niž jde, neoprávněně, a jsou tudíž dány náležitosti pro zabrání v § 6, čís. 6 cit. nař. vl. stanovené, o kteréž ustanovení se také naříkané rozhodnutí dle svého znění jedině opírá.
Poněvadž tudíž jde o místnost teprve po 1. srpnu 1914 z bytu v místnost obchodní bez povolení příslušného úřadu proměněnou a neoprávněně užívanou, jest pro posouzení věci zcela nerozhodnou okolnost, že stěžovatel najal místnost tu před vydáním cit. nařízení o zabírání bytů.
Bylo proto stížnost jako v zákoně neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

č. 276. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 566-567.