Č. 23.

Vyživovací příspěvek: Pouhé sdělení, že povolaný je hlášen jako sběh, nestačí pro zjištění deserce dle § 4 zák. o vyživ. přisp. z r. 1917.
(Nález ze dne 1. února 1919 č. 299).
Prejudikatura: Srovn. nález č. 4 této Sbírky.
Věc: Marie Kontnerová v Podolí u Čížové (adv. Dr. Alois Vích z Písku) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Na sdělení zeměbranecké skupiny c. a k. vojenského velitelství ve Vídni ze dne 13. října 1917 M. A. č. 148900, že vojín Václav Kontner byl hlášen jako sběh a že trestní řízení proti němu bylo dne 6. července 1917 podle § 426 v. tr. ř. až do dopadení jeho přerušeno, zastavila okresní vyživovací komise v Písku usnesením ze dne 20. října 1917 další vyplácení příspěvku vyživovacího, přiznaného jeho manželce a dětem.
Odvolání, v němž manželka povolaného tvrdila a důkazy nabídla, že manžel její v poslední době před tím, než zmizel, jevil známky duševní choroby a že nejspíše v záchvatu pomatenosti skončil sebevraždou, a dále namítala, že nebylo zjištěno, že sběhl, navrhujíc, aby provedeno bylo šetření o okolnostech jí tvrzených, bylo zemskou vyživovací komisí zamítnuto s odůvodněním, že dle výše uvedeného sdělení vojenského velitelství byl Václav Kontner prohlášen za sběha a že proto jest odůvodněno zastavení příspěvku vyživovacího dle § 4 zák. ze dne 27. července 1917. č. 313 ř. z.
Ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu podané opakuje stěžovatelka svá tvrzení v odvolání obsažená a vytýká, že důkazy o tvrzeních těch nabídnuté nebyly provedeny, že nebylo zjištěno, že Václav Kontner skutečně sběhl, poněvadž ve sdělení vojenského velitelství se toliko praví, že byl hlášen jako sběh, nikoliv že byl prohlášen za sběha, jak naříkané rozhodnutí za to má, dále že nebylo vůbec vyšetřeno, zdali opustil službu vojenskou úmyslně a vědomě anebo zda zmizel bez zavinění svého. V té příčině mělo býti před rozhodnutím o zastavení příspěvku provedeno vyhledávání, měly býti vyžádány spisy trestního řízení proti Václavu Kontnerovi pro deserci a mělo býti zkoumáno, za jakých okolností Václav Kontner zmizel a zda mu sběhnutí může býti kladeno za vinu. Vytýká proto naříkanému rozhodnutí nezákonnost i vadnost řízení. Stížnost jest důvodná. Pouhé sdělení vojenského velitelství, že Václav Kontner byl »hlášen« jako sběh, nemůže býti dostatečným a spolehlivým podkladem pro zjištění, že od vojska skutečně a zúmyslně sběhl, kteréž zjištění je dle § 6 zák. o vyživovacím příspěvku z r. 1912 i dle § 4 zák. o vyživovacím příspěvku z r. 1917 nezbytným předpokladem pro zastavení příspěvku vyživovacího.
Měly proto býti podrobně vyšetřeny okolnosti uvedené stěžovatelkou v odvolání k zemské vyživovací komisi, aby mohlo býti posouzeno, jaké byly příčiny zmizení Václava Kontnera a zdali tu nejde jen o nezúmyslné a nezaviněné vzdálení.
Nutno, aby skutková podstata byla doplněna vyšetřením okolností stěžovatelkou tvrzených a pak znovu bylo rozhodnuto, jsou-li dány zákonné předpoklady pro zastavení příspěvku vyživovacího.
Bylo proto naříkané rozhodnutí dle § 6, odst. 2 zák. o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 23. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 84-85.