Č. 31.

Vyživovací příspěvek: 1. Neodporuje zákonu, hledí-li se při posouzení otázky, zda jest ohrožena výživa člena rodiny povolaného, k příjmu z příspěvku vyživovacího, který mají příslušníci povolaného, žijící s oním členem ve společné domácnosti. — 2. Zásada stejná jako v bodu 2 při č. 17 a 29.
(Nález ze dne 6. února 1919 č. 434.)
Prejudikatura: K 1: víd. nál. ze dne 25. ledna 1917 č. 1577, Budw. č. 11710.
Věc: Milada Dustířová, manželka vojína v Praze, (adv. Dr. Leopold Langer z Prahy) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Jaroslav Dustíř, úředník pojišťovny v Praze, který žil ve společné domácnosti se svou manželkou a tchyní, povolán byl dne 21. června 1915 k službě vojenské.
Manželka jeho (stěžovatelka) vznesla nárok na příspěvek vyživovací pro sebe a pro svou matku. Nárok ten byl po vykonaném šetření, kterým zjištěno bylo, že žadatelky béřou služební požitky povolaného, ročně 1507 K činící, neztenčeně dále, okresní vyživovací komisí zamítnut. V odvolání z rozhodnutí toho uplatňovaly stěžovatelky, že povolaný měl vedle stálého služebního platu ještě příjem nejméně 30 K týdně za práce konané mimo hodiny úřední, a že by byl měl roční příjem 4148 K, kdyby nekonal službu vojenskou, dále že platí 800 K ročně nájemného.
Když bylo opětným šetřením zjištěno, že povolaný měl kromě uvedených již služebních požitků, příslušníkům jeho na dále nezkráceně vyplácených, ještě vedlejší roční příjem 500 K za práce konané doma, vyhověla zemská komise vyživovací částečně odvolání a vyměřila tchyni povolaného vyživovací příspěvek 1 K 80 h denně od 1. srpna 1917 počínaje, zamítla však nárok manželky povolaného, ježto výživa její vzhledem k dále vyplácenému platu jejího manžela není ohrožena.
Rozhodnutí to béře manželka povolaného v odpor stížností k nejvyššímu správnímu soudu podanou, vytýkajíc vadnost řízení, ježto její majetkové poměry nebyly řádně vyšetřeny, a nezákonnost rozhodnutí proto, že spočívá na nesprávném názoru, že výživa její není ohrožena.
Stížnost není důvodná. Majetkové a výdělkové poměry povolaného byly, jak shora vylíčeno, zevrubně vyšetřeny se zřetelem k okolnostem stěžovatelkou tvrzeným, výsledek šetření pak poskytuje dostatečný a spolehlivý podklad pro posouzení otázky, zdali výživa stěžovatelčina jest povoláním jejího manžela ohrožena. Výtka vadnosti řízení jest proto bezpodstatna.
Pro posouzení sporného nároku jsou směrodatný majetkové a výdělkové poměry povolaného v době nastoupení služby vojenské; okolnost, že by byl povolaný mohl později dosáhnouti vyšších příjmu služebních, jest proto nerozhodna.
Poněvadž jest zjištěno, že stálé služební požitky povolaného jsou rodině jeho na dále neztenčeně vypláceny, utrpěli příslušníci povolaného újmu tím, že odpadl vedlejší příjem jeho, který činil za poslední rek před nastoupením služby vojenské 500 K. Příspěvek vyživovací, tchyni povolaného přiznaný, přesahuje tento úbytek příjmů. Jestliže za tohoto stavu věci komise vyživovací dospěla k závěru, že výživa manželky povolaného není ohrožena, neshledává správní soud, kterému dle § 6 odst. 1 zák. o spr. s. nepřísluší věcné zkoumání závěru toho, část skutkové povahy tvořícího, výtku nezákonnosti naříkaného rozhodnutí důvodnou.
Bylo proto stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 31. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 99-100.