Authors:
= Boh. adm., 1 (1918-19)
PDF

Č. 11.


Vyživovací příspěvek: Zvláštního slyšení strany netřeba, byl-li jí skutkový podklad, z něhož správní úřad vycházel, sdělen aspoň v rozhodnutí první stolice. Nebrojila-li strana v odvolání proti této skutkové podstatě, mohla na ní také zemská vyživovací komise bez závady založiti své rozhodnutí.
(Nález ze dne 14. ledna 1919 č. 188/18).
Věc: Rosalie Kusáková v Choryni (adv. Dr. Šalomoun Heller z Val. Meziříčí) proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako neodůvodněná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítla zemská vyživovací komise v Brně odvolání stěžovatelčino proti rozhodnutí okresní vyživovací komise ve Val. Meziříčí, kterým nebylo dáno místa nároku jejímu na vyživovací příspěvek za příčinou odchodu jejího syna k službě vojenské s odůvodněním, že výživa její na povolaném synu nebyla závislou, ježto ji syn, jak ze spisů vyplývá, nikterak nepodporoval. A jelikož je sama práce i výdělku schopna, nemůže jí příspěvek ani z důvodu alimentačního nároku vůči synovi býti přiznán.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti do tohoto rozhodnutí vznesené takto:
Pro nárok na vyživovací příspěvek jest rozhodným poměr povolaného k osobě nárok uplatňující v době nastoupení služby vojenské.
Stěžovatelka v řízení správním sice tvrdila, že ji syn krátce před nastoupením služby vojenské podporoval, neudala však v žádné ze svých přihlášek nebo žádostí, že jí syn pravidelně příspěvky v určitém obnosu poskytoval.
Ačkoliv bylo stěžovatelce rozhodnutím okresní vyživovací komise ze dne 27. března č. 19617 sděleno, že se její nárok na vyživovací příspěvek zamítá, poněvadž dle konaného šetření její výživa posud podstatnou měrou nezávisela na pracovním příjmu povolaného syna a není ohrožena, neuvedla v odvolání z tohoto rozhodnutí žádných konkrétních okolností pro nárok její svědčících a nenabídla ani při této příležitosti důkazy pro svá všeobecná tvrzení.
Poněvadž tedy stěžovatelka sama nebrala v odpor skutkovou podstatu, jakou vzala okresní vyživovací komise za základ svého rozhodnutí, nebylo také zapotřebí, aby úřad druhé instance konal další šetření neb aby výsledek dříve již konaných šetření o vzneseném nároku stěžovatelčině jí před vydáním naříkaného rozhodnutí sdělil.
Bylo tedy stížnost, která namítá toliko vadnost řízení pro nesdělení výsledku konaných šetření straně, zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 11. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 57-58.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).