Č. 199.

Volnost stěhování:* Lhůta 3 neděl v odst. 2 § 6 zák. ze dne 1. dubna 1919 č. 181 sb. z. a n. o obmezení práva stěhovacího stanovená počíná se ode dne, kterého stížnost na odepření povolení k přesídlení podána byla u úřadu 1. stolice. Vyřízení o stížnosti té musí straně úředně náležitým způsobem býti sděleno do 3 neděl ode dne právě uvedeného.
(Nález ze dne 8. října 1919 č. 4923.)
Věc: Václav Hruška v Kobylisích proti okresní politické správě v Hořicích o povolení k přesídlení do Hořic. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Stěžovatel učinil dne 20. května 1919 u městského úřadu v Hořicích podání, jímž úřadu tomu oznámil, že během 1 měsíce přesídlí do svého domku č. pop. 935 v Hořicích a žádal o vydání písemného povolení.
Správní komise města Hořic usnesením svým ze dne 20. května t. r. nevyhověla žádosti stěžovatelově, jelikož v obci jest nedostatek bytů, takže též uprázdněný domek stěžovatelův čp. 935 musil býti zabrán a obec v něm umístí dvě rodiny, stěžovatel pak dosud v Kobylisích byt má. Na rozhodnutí to podal stěžovatel dne 5. června t. r. u městského úřadu v Hořicích stížnost k okresní správě politické.
Tato usnesením svým ze dne 3. července 1919, vypraveným dne 11. července t. r., stížnosti nevyhověla, ježto prý stěžovatel neučinil včas oznámení o zamýšleném přesídlení do Hořic. Město Hořice, zabírajíc jeho dům pro rodiny, které nemají kde bydliti, nemohlo věděti, že stěžovatel má úmysl do Hořic se stěhovati. Námitka, že stěžovatel obec na tento svůj úmysl upozornil, není prý odůvodněna, poněvadž oznámení učiněné jen tak mimochodem nelze považovati za dostačitelné.
Nejvyšší správní soud shledal stížnost vytýkající nezákonnost rozhodnutí toho důvodnou.
Dle § 6 zákona ze dne 1. dubna 1919 čís. 181 sb. zák. a nař. o omezení práva stěhovacího jest za to míti, že stížnosti podané na rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno povolení k přesídlení, bylo vyhověno, nebylo-li o stížnosti té rozhodnuto do tří neděl. Lhůta tato dána jest, aby strana ve své zásadní volnosti stěhování nebyla obmezována přes míru nejnutnější, musí proto čítána býti dle momentů straně známých a zjevných.
Z toho následuje, že lhůta ta počíná dnem, kterého strana podala stížnost do rozhodnutí úřadu 1. stolice u tohoto úřadu a že rozhodnutí 2. stolice o stížnosti musí straně do 3 neděl od právě uvedeného dne čítaných náležitým způsobem úředně býti sděleno, jinak nastává právní účinek v odst. 2. § 6 cit. zákona stanovený.
Stěžovatel podal stížnost na rozhodnutí správní komise obce Hořické, kterým mu tato odepřela povolení k přesídlení, k okresní správě politické po rozumu § 5 cit. zák. u městského úřadu v Hořicích dne 5. června tohoto roku.
Poněvadž rozhodnutí o stížnosti té nebylo do tří neděl ode dne podání její, tedy do 26. června t. r. stěžovateli úředně oznámeno, nastal dnem 27. června t. r. počínaje dle výše uvedeného ustanovení odst. 2. § 6 cit. zákona právní stav, jako by stížnosti bylo vyhověno, a stěžovatel nebyl proto již od téhož dne obmezen ve svém právu do obvodu obce Hořické přesídliti.
Naříkané rozhodnutí vydané teprve dne 3. července t. r. a doručené stěžovateli po 11. červenci t. r. nemůže již zrušiti právní stav. nastalý po zákonu uplynutím zmíněné třínedělní lhůty a nemá proti stěžovateli ladné právní účinnosti.
Bylo proto rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 199. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 411-412.