Č. 186.

Zabírání bytů: Neoprávněné používání bytu k jiným účelům nemění ničeho na jeho povaze.
(Nález ze dne 23. září 1919 č. 4358.)
Prejudikatura: nál. č. 133 této Sbírky.
Věc: František Svátek na Král. Vinohradech proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o zabrání krámu se zrušuje jako nezákonné, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zabrán byl na základě § 6 nař. vlády ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a nař. stěžovateli byt o dvou pokojích, jedné kuchyni a krámu v domě č. p. 629 na Žižkově, poněvadž jest prokázáno, že byt tento jest déle než 4 neděle za skladiště používán a majitel bytu má ještě jiné sklady v domech č. p. 374 a 329.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti proti tomu podané, vytýkající nezákonnost naříkaného rozhodnutí, toto:
Naříkané rozhodnutí lze, třeba se odvolávalo jenom všeobecně na § 6 cit nař., vykládati vzhledem k jeho odůvodnění jenom tak, že vychází žalovaný úřad z předpokladu, že jsou v daném případě splněny podmínky pro zabrání bytu stanovené v bodě 4. tohoto paragrafu, totiž že tu jde o byt používaný aspoň po 4 neděle za skladiště. Stížnost popírá, že mohlo býti tohoto ustanovení zde použito a poukazuje na to, že jedna ze zabraných místností jest krámem a že by ji tedy bylo možno zabrati dle bodu 7 § 6 toliko v tom případě, kdyby byla nepoužívána. I ostatních místností nebylo k bytovému účelu používáno a stěžovatel najal je k tomu účelu, aby mohl ukládati do nich nábytek ve svém truhlářském závodě zhotovený, aby si jej tam mohli koupěchtiví prohlédnouti.
Dle ustanovení § 6, č. 4 cit. nař. jest společný bytový úřad oprávněn zabrati byty, kterých se používá aspoň po 4 neděle za skladiště. Je nepopřeno, že dva pokoje a kuchyň ze zabraných místností mají povahu bytu a povahy této nepozbývají, jak se stěžovatel domnívá, tím, že byly najmuty pro jiný účel anebo užívány jiným způsobem než k lidskému obývání, neboť neoprávněné používání bytu k jiným účelům nemění, jak nejvyšší správní soud již ve svém nálezu ze dne 16. června 1919 č. 3004 vyslovil, ničeho na povaze jeho. Že by však zmíněné bytové místnosti byly s povolením příslušného úřadu ve skladiště proměněny, stěžovatel ani sám netvrdil.
Leč naříkaným rozhodnutím zabrána byla kromě bytu, sestávajícího ze dvou pokojů a kuchyně, též místnost, která nepopřené jest krámem. Poněvadž však dle § 6, č. 4 cit. nař. zabrati lze toliko byty za skladiště po určitou dobu používané, postrádá naříkané rozhodnutí, pokud zabírá i krám z toho důvodu, že byl používán za skladiště, zákonného podkladu, ježto nebylo zjištěno a žalovaný úřad ani ve svém rozhodnutí neuvádí, že by byly dány zákonné předpoklady, za kterých dle § 6, č. 6 a 7 lze zabrati i místnosti obchodní.
Bylo proto naříkané rozhodnutí v tomto bodě jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 186. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 385-386.