Č. 223.

Zabírání bytů: * Zabírání bytů a místností obcí nebo společným bytovým úřadem podle nařízení vlády ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. není přípustno pro účely jiné než pro účely bydlení určitých osob fysických.
(Nález ze dne 29. října 1919 č. 5369.)
Věc: Dorota Jindřiška Haynerleová a spol. (adv. Dr. V. Bouček z Prahy) proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání domu č. p. 1 v Klecanech.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: K podnětu danému ministerstvem sociální péče a úřadem pro péči o mládež hl. města Prahy, který hledal vhodnou budovu pro zřízení velké útulny, v níž by i po delší dobu umístěny mohly býti dětí z obvodu Velké Prahy, než bude postaráno o jejich zaopatření v rodině nebo jiném vychovávacím ústavě, dal společný bytový úřad v Praze dne 27. května 1919 prohlédnouti dům č. p. 1 v Klecanech.
Usnesením nyní naříkaným ze dne 3. června 1919 rozhodl společný bytový úřad, že zabírá na základě § 6, č. 2 naříz. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. zák. a nař.
veškery obytné místnosti v přízemí, v 1. patře a v podkroví zámku č. p. 1 v Klecanech, celkem 32 pokoje, 2 kuchyně, 3 koupelny, 2 předsíně, 2 pokoje výtahové a 4 záchody, poněvadž jest prokázáno, že místnosti ty nejsou ve skutečnosti déle 4 neděl obývány, a prohlásil, že hodlá zabrané místnosti pronajmouti úřadu pro péči o mládež hl. města Prahy.
O stížnosti vytýkající nezákonnost naříkaného rozhodnutí i vadnost provedeného řízení uvážil nejvyšší správní soud toto:
Nařízení vlády ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. zák. a nař. o zabírání bytů obcemi vydáno bylo jako výjimečné nouzové opatření, aby v obcích bytovou nouzí postižených byl nedostatek bytů odstraněn neb aspoň zmenšen.
Dle úvodu § 6 nařízení toho muže obec (spol. bytový úřad) zabrati byty a místnosti jen za tím účelem, aby opatřila byty osobám, které mají v obci (bytovém obvodu) domovské právo nebo které z naléhavých důvodů jsou nuceny bydliti v obci a nemohou nalézti přiměřeného bytu.
Z ustanovení toho jde jasně na jevo, že zmíněné nařízení vlády má na mysli jen byty v obecném smyslu slova toho, totiž místnosti pro účely bydlení jednotlivých určitých osob fysických, nikoliv tedy opatření místností potřebných pro jiné účely, jako spolkové, obecně užitečné nebo veřejné.
Aby mohly býti opatřeny místnosti potřebné pro účely veřejné a pokud toho žádá zájem veřejný i pro účely obytné, vydán byl později zákon ze dne 11. června 1919 čís. 332 sb. zák. a nař. o zabírání budov neb jejich částí, který nabyl účinnosti dnem 21. června t. r. a kterým byla zemská správa politická pověřena rozhodováním v 1. instanci.
Naříkaným rozhodnutím bytového úřadu zabrány byly veškery obytné místnosti domu č. p. 1 v Klecanech za tím účelem, aby přikázány byly úřadu pro péči o. mládež hl. města Prahy pro zřízení útulny pro přechodný pobyt dětí z obvodu Velké Prahy. Účelem zabrání je zde tedy opatření místností pro účely ústavu obecně užitečného v zájmu veřejném, nikoliv pro účely bydlení určitých osob fysických po rozumu nařízení vlády o zabírání bytů. Poněvadž nejsou v tomto případě dány všeobecné náležitosti pro zabírání bytů v odst. 1 § 6 cit. nařízení vl. vytknuté, odporuje naříkané rozhodnutí zákonu a bylo je proto dle § 7 zák. o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 223. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 459-460.