Č. 2173.

Řízení před nss-em. — Administrativní řízení. — Sirotčí věci (Slovensko): 1. Nepodá-li úřad ani odvodního spisu ani nepředloží správní spisy, musí nss svému rozhodnutí položiti za základ skutkové okolnosti stížností tvrzené. — 2. Kdo rozhoduje o povolení exekuce pro alimentační náklady dítěte?
(Nález ze dne 31. března 1923 č. 2777.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. 1762, 2148 adm.
Věc: Alexandrova B-ová proti ministru československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o exekuční útraty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad toto: Sirotská vrchnost města Bratislavy výměrem z 1. června 1921 nařídila exekuci proti Alexandru B. pro alimentační náklady dítěte, nikoli však stran útrat advokáta. Správní výbor města Bratislavy výměrem z 11. října 1921 schválil ono rozhodnutí sirotčí vrchnosti. Odvolání, správně revisní žádost A. B-ové, podanou do toho výroku, pokud domáhá se jí zrušení oněch výměrů, zamítl ministr pro Slov. rozhodnutím z 8. července 1922 jako neodůvodněnou. Pro rozhodnutí to byla směrodatnou úvaha, že podle § 36 zák. čl. 1 z 1911 posouzení advokátních útrat náleží do kompetence okresních soudů.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Žal. úřad nepodal odvodního spisu, ani nepředložil spisů, ač byl k tomu opětovně vyzván a upozorněn, že jinak rozhodnuto bude bez zřetele na správní spisy, pouze na základě obsahu stížnosti a přednesu při případném ústním líčení.
Poněvadž úřad nepopřel skutkových okolností uvedených ve stížnosti, jež mu byla sdělena, ani nevyvrátil jejich správnost spisy, vychází nss z předpokladu, že okolnosti ty odpovídají správním spisům a položil je za základ svého rozhodnutí.
Dle přednesené stížnosti šlo o vymáhání útrat právního zastoupení proti exekutovi spolu s kapitálem; odmítl-li žal. úřad st-lčino odvolání, poukázav k cit. § 36 zák. čl. 1 z 1911, vyslovujícímu, že spory o odměnu a útraty advokátovy mohou býti vzneseny také na soud toho místa, kde byla kancelář advokátova v době zmocnění, čímž stanovena pouze odchylka od kompetenčního předpisu § 56 zák. čl. 34 z 1874, vycházel patrně z předpokladu, že v daném případě jde o takový spor.
Tento předpoklad však, jak patrno, odporoval by spisům, žal. úřad neměl tudíž pro svůj závěr dostatečného skutkového podkladu, pročež bylo zrušiti jeho výrok podle § 6 zák. o ss a přenechati úřadu, aby hledě k vytknuté právě vadě nové rozhodnutí vydal.

Citace:

Nález č. 2173. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 929-930.