Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14511.


Zánikem směnečného závazku podle práva občanského zaniká i směnečná obligace konkretní, nezrušuje se však závaznost skripturního aktu samého, jenž může býti podkladem novému směnečnému závazku. Vznik tohoto závazku není závislým na vystavení a podpisu nového papíru.
(Rozh. ze dne 6. září 1935, Rv I 1455/35.) Žalobkyně vydala ke krytí úvěru poskytnutého manželům Gustavu a Žofii M. směnku, již spoluakceptoval žalovaný Dr. Adolf Z. Úvěrní poměr, pro který směnka byla vydána, zanikl dne 6. září 1924. Poněvadž si však manželé Gustav a Žofie M. vypůjčovali i nadále od žalobkyně peníze a vznikl tak nový úvěrní poměr, použila žalobkyně se souhlasem žalovaného ústně daným staré směnky ku krytí tohoto nového úvěru. Proti směnečnému platebnímu příkazu vydanému na základě oné směnky namítl žalovaný, že použitím směnky ke krytí nového úvěru nemohl jemu vzniknouti ústním prohlášením směnečný závazek, poněvadž platnost směnky zanikla splacením původního úvěru, pro který směnka byla vydána. Nižší soudy zrušily směnečný platební příkaz, odvolací soud z těchto důvodů: Směnka jest skripturní obligace, která vzniká a trvá jen písemní formou. Zanikla-li platnost směnky zaplacením, t. j. vyrovnáním úvěru, pro který byla vydána, mohl nový směnečný závazek vzniknouti zase jen novým směnečným prohlášením, t. j. písemně, nikoli však pouhým ústním prohlášením, že stará směnka má platiti nyní i pro nový úvěr. Tímto ústním prohlášením nevznikl nový závazek směnečný, a nebyla proto žalobkyně oprávněna použíti této staré směnky pro nový závazek žalovaného i když on k tomu ústně dal souhlas. Mohlo by tedy v tomto ústním prohlášení býti spatřováno jen rukojemství, nikoliv však směnečné, ježto zde není předepsané pro ně formy písemné s dodatkem naznačujícím rukojemství; zda by tím vzešlo ručení obecnoprávní, netřeba rozhodovati, poněvadž z takového se nežaluje.
Nejvyšší soud ponechal směnečný platební příkaz v účinnosti.
Důvody:
S uvedeným právním názorem nelze souhlasiti. Jde ovšem o skripturní obligaci, takže směnečný akt skripturní je podmínkou vzniku a trvání směnečného závazku. Nastanou-li však skutečnosti, jež mají v zápětí zánik směnečného závazku podle práva občanského, jako na příklad placení, novace atd., zrušuje se tím sice směnečná obligace konkrétní, není však zrušena závaznost skripturního aktu samého, a může tudíž po případě z aktu tohoto přistoupením momentů věřitelství směnečné zakládajících vzniknouti nová směnečná obligace. Zákon nikde nečiní vznik takové obligace závislým na vystavení a podpisu nového papíru. Mohl tedy ještě trvající abstraktní směnečný závazek býti základem nového konkretního závazku vzniklého tím, že žalovaný ústně (telefonicky) projevil souhlas s tím, aby použito bylo staré již placením zaniklé směnky k zajištění nového úvěru.
Citace:
Čís. 14511.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 579-580.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).