Č. 2108.

Mimořádná opatření: O přirážkách k povinné dávce obilí.
(Nález ze dne 20. března 1923 č. 4595).
Věc: Firma Cukrovar bratří M. v U. O. proti zemské politické správě v Brně (min. rada Dr. Rich. Schmidt) o zvýšení přirážky k povinné dávce obilí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dodávacím rozkazem osp-é v U. H. z 8. listopadu 1921 předepsáno bylo stěžující se firmě na rok 1921/22 dodání 172 327 kg ušlechtilého obilí. Dávka ta vypočtena byla takto:
Orná půda zjištěna v roce 1920 850,2468 ha povinnou dávkou 135 kg 114 885 kg, přirážka 50% 57 442 kg, celkem 172 327 kg.
Výměrem z 10. ledna 1922 vyrozuměla osp správu cukrovaru, že okresní repartiční komise přeměnila na základě výnosu zsp-é z — firmě předepsaný kontingent v ten smysl, že zvýšila přirážku k původnímu kontingentu z 50% na 60%, tak že náleží ze sklizně odvésti 1838,16 q ušlechtilého obilí. Rozhodnutím z — zamítla zsp odvolání firmy z dodávacího rozkazu, ježto výše uložené povinné dávky byla vypočtena přesně dle ustanovení §u 2 vl. nař. ze dne 30. června 1921 č. 224 a §§ 4 až 7 vl. nař. ze 21. července 1921 č. 237 sb., pokud se týče čl. 2 a 3 vl. nař. ze dne 5. října 1921 č. 360 sb.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že žal. úřad 1) nepřihlížel k tomu, že dodávací schopnost stěžující si firmy zeslabena byla krupobitím, jež postihlo dvůr N., 2) nebyl oprávněn zvýšiti padesátiprocentní přirážku k povinné dávce ještě o dalších 10%.
Pokud jde o námitku pod č. 1 uvedenou, poukázati jest na to, že žal. úřad rozhodnutím z 18. února 1922 zamítl stížnost firmy na výnos osp-ké v U. H. ze dne 4. listopadu 1921, kterým nebylo vyhověno žádosti této firmy, aby bylo upuštěno od předepsání povinné dávky obilí ze dvora N., poněvadž byly polnosti patřící k dvoru postiženy krupobitím. Na tento výrok nebyla podána zvláštní stížnost. Také dnešní stížnost proti výroku tomu necelí, neboť označuje výslovně jako svůj předmět rozhodnutí žal. úřadu ze 17. března 1922 (§ 18, odst. 1. zák. o ss). Pak jest však otázka, přísluší-li stěžující si firmě ve smyslu § 6, odst 2 vl. nař. ze dne 21. července 1921 č. 237 sb. osvobození od dodávky obilí ze dvora N., úřadem dle zákona příslušným a to k podnětu strany samé pravoplatně rozhodnuta.
V důsledku toho jest projednávaná námitka dle § 21 zák. o ss nepřípustná.
Námitka pod č. 2. uvedená shledána byla nedůvodnou. Neboť výrok žal. úřadu, jímž přirážka k povinné dávce obilí zvýšena byla z 50 na 60%, jest v souhlase s ustanovením §u 4 vl. nař. ze dne 21. července 1921 č. 237 sb. ve znění čl. 2 vl. nař. ze dne 5. října 1921 č. 360 sb., dle něhož může zemský politický úřad (zemský hospodářský úřad) dle hospodářských poměrů ve shodě se zemědělskými organisacemi v okresu povoliti jednotlivým obcím přirážky až do 60%.
Na základě úvah těchto byla stížnost zamítnuta jakožto bezdůvodná.

Citace:

Nález č. 2108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 804-805.