Čís. 14481.

Kdo přistoupil jako rukojmí a plátce k vyrovnání, ručí jednotlivým vyrovnacím věřitelům až do výše převzatého závazku v poměru k jejich pohledávkám.
(Rozh. ze dne 26. června 1935, Rv II 438/35.)
Žalobce přistoupil ve vyrovnacím řízení proti svému bratru Ottovi B-ovi jako rukojmí a plátce do výše 20000 Kč k vyrovnání, podle něhož se dlužník zavázal zaplatiti věřitelům nemajícím přednostního práva 50% jejich pohledávek v osmi stejných splátkách. Poněvadž žalovanému nebyly dle jeho tvrzení zaplaceny zcela dvě dospělé splátky, takže nastalo obživnutí celé jeho pohledávky k vyrovnacímu řízení přihlášené, navrhl, by mu byla na základě výpisu ze seznamu přihlášek, opisu záručního prohlášení žalobcova a usnesení krajského soudu v O., jímž bylo vyrovnání potvrzeno, povolena exekuce proti žalobci k vydobytí vyrovnací pohledávky ve zbytku 1512 Kč. Žalobce tvrdě, že splátky žalovanému řádně platil ve výši odpovídající poměru převzatého rukojemského závazku k přihlášeným pohledávkám všech věřitelů, za jichž pohledávky se zaručil, domáhá se žalobou podle § 35 ex. ř. výroku, že exekuce proti němu vedená, je nepřípustná. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobě nevyhověl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Rozhodujícím jest řešení otázky, jaký závazek vznikl žalobci z převzetí zmíněného rukojemství, zda ručí až do výše 20000 Kč všem věřitelům v poměru k jejich pohledávkám, nebo zda, jak míní odvolací soud, musí věřitelům, kteří na něm zaplacení požadují, zaplatiti celou vyrovnací kvotu, pokud se týče splátku, pokud jím zaručená částka 20000 Kč není vyčerpána. Podstata a účel konkursního a vyrovnacího řádu pozůstává hlavně v tom, aby pořadí a míra uspokojení jednotlivých pohledávek nebyla závislá na náhodě nebo libovůli dlužníkově, nýbrž aby všichni věřitelé dlužníkovi v pořadí zákonem ustanoveném došli zaplacení stejnoměrného. Této zásadě slouží zejména předpisy vyrovnacího řádu, které poskytování zvláštních výhod některému věřiteli proti ostatním věřitelům stejného druhu zakazují a spojují s právními následky pro dlužníka velice citelnými (§§ 55, 68 vyr. ř.). S hlediska této zásady jest posuzovati i záruční závazek žalobcův. Převzetím záruky za vyrovnání do výše 20000 Kč převzal žalobce závazek, účinkující stejnoměrně vůči všem věřitelům dlužníkovým, jichž pohledávky byly vyrovnacím řízením dotčeny. Prvý soud správně zjistil rozsah ručení žalobcova v příčině pohledávky žalovanou vymáhané na základě poměru výše záruky (20000 Kč) k souhrnu pohledávek věřitelů nemajících přednostního pořadí, jak byly ve vyrovnacím řízení zjištěny. Podle této zásady řídil se ostatně žalovaný sám ve vyrovnacím řízení žalobcově, neboť přihlásil k vyrovnání pohledávku, která mu příslušela proti žalobci z důvodu převzetí záruky ve vyrovnacím řízení Otto B-a jen částkou 468 Kč 25 h. Právní názor, který odvolací soud při řešení této otázky zaujímal, vedl by právě k důsledkům, které konkursní a vyrovnací řád chce znemožniti: záviselo by totiž na náhodě nebo libovůli dlužníkově, pokud se týče vyrovnacího ručitele, že by někteří věřitelé, kteří si přispíšili s uplatňováním svého nároku proti ručiteli z jeho závazku měli větší výhodu, než ostatní věřitelé, kteří by dotyčný nárok uplatňovali teprve po vyčerpání zaručené částky.

Citace:

Nález č. 2016. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 605-608.