Č. 1896.

Šlechtictví. — Trestní právo policejní (Slovensko): Nezakládá skutkovou povahu přestupku podle § 6 č. 1 zákona ze dne 10. dubna 1920 č. 243 sb., užije-li někdo šlechtického titulu v soukromém dopise, který uzavřen v obálce a adresován dvěma osobám zanechán byl v jejich bytě.
(Nález ze dne 27. ledna 1923 č. 1275.)
Věc: Vojtěch P. v K. proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska stran přestupku § 6 č. 1 zákona z 10. dubna 1920 č. 243 sb. zák. a nař.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
Přestupku § 6 č. 1 zákona z 10. dubna 1920 č. 243 sb., o který se zde dle obsahu nař. rozsudku patrně jedná, dopustí se také, kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, jež byly zákonem zrušeny.
Ke skutkové povaze přestupku uvedeného se tedy vyžaduje, aby užívání titulu šlechtického se stalo 1. veřejně, 2. úmyslně.
Schází-li jen jedna z těchto náležitostí, není zde skutková povaha přestupku dána.
St-l dovozuje, že nepoužil titulu šlechtického veřejně, ježto se podepsal slovy »Béla von P.« v soukromém dopise adresovaném jeho dvěma nájemníkům a že za skutečnost, že adresát dopis ten odevzdal úřadu pro potírání lichvy, neodpovídá.
Zákon z 10. dubna 1920 č. 243 sb. nevymezuje pojem slova veřejně, neodvolává se v této příčině na obecný trestní zákon a nestanoví zejména, že dlužno pokládati čin za veřejně spáchaný, stal-li se za pří- tomnosti nejméně dvou osob. Z toho důvodu dlužno smysl slova »veřejně« vyložiti dle jeho vlastního významu ve spojitosti s dalšími ustanoveními cit. § 6, odst. 1 a vzhledem k úmyslu zákonodárce.
Z tohoto stanoviska pokládati jest za to, že užívání titulu šlechtického stalo se »veřejně« (opakem jehož jest slovo »soukromě«) jen tenkráte, stalo-li se za okolností, z nichž s určitostí souditi jest, že užívání titulu šlechtického dojde k vědomosti širšího kruhu osob, individuelně neobmezeného. Užije-li tedy někdo titulu šlechtického v soukromém dopise v uzavřeném obalu určité známé osobě nebo několika známým osobám, jmenovitě uvedeným adresovaném, pak se stalo užití titulu šlechtického způsobem, z něhož souditi nelze, že se dostane k vědomosti širšího kruhu osob individuelně neobmezeného, a nelze mluviti o tom, že užívání titulu šlechtického se stalo »veřejně«.
Ze správních spisů vychází na jevo a není o touni také sporu, že st-l opatřil podpisem »Béla von P.« dopis, který byl vložen do obálky, zalepen a nájemníkům st-le Vilému M. a Miloši Ž. adresován a na stůl v jejich bytě položen. V dopise zvyšuje se adresátům nájemné z bytu od st-le najatého.
Z těchto okolností plyne, že jde o dopis soukromý, že určen byl pro osoby st-li známé a že jeho zaslání zařídil st-l tak, aby se jeho obsah stal známým jen adresátům. S určitostí tedy mohl st-l souditi, že okolnost, že v dopise užil titulu šlechtického, dojde jen k vědomosti uvedených adresátů. Potom však nejde o veřejné užívání titulu šlechtického.
Na tom nemění ničeho skutečnost, že dopis ten předložen byl lichevnímu úřadu, kde ovšem o jeho obsahu zvěděl širší kruh osob individuelně neobmezený, neboť se tak stalo proto, že adresáti dopis úřadu lichevnímu předložili, tedy tím, že k činnosti st-le přistoupila činnost osob třetích, za kterou st-l v odpovědnost brán býti nemůže.
Jelikož zde schází jedna z podstatných náležitostí stihaného přestupku, nezahrnuje v sobě jednání st-lovo skutkovou povahu přestupku, příčí se tedy odsuzující výrok žal. úřadu zákonu

Citace:

Nález č. 1896. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 366-367.