Č. 1993.

Vojenské věci: Absolventem vojenské akademie ve smyslu §u 5, odst., 9 č. 7 zák. ze dne 19. března 1920 č. 195 sb. jest ten, kdo absolvoval všechny ročníky učební osnovou stanovené.
(Nález ze dne 20. února 1923 č. 2917.)
Věc: Rudolf J. v J. H. (adv. Dr. J. Mužík z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (podplukovník Zd. Mottl) o propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l absolvovav 2 ročníky vojenské akademie úplně byl z 3. ročníku vyřazen dne 15. října 1914 do armády jako poručík. Jako doba, které jest při zjištění služebních let, započítatelných pro postup do vyšších požitků, dle zákona ze dne 19. března 1920 č. 195 sb. zapotřebí k dosažení hodnosti, ve které byl st-l dne 1. ledna 1920, kdy zákon tento počal účinkovati, t. j. hodnosti nadporučíka, byly mu čítány podle tabely §u 5, odst. 9 cit. zák. ve skupině 4. a tř. 9. 4 roky.
Žádost st-lova, aby mu byla tato čekací doba započtena dle směrnic platných pro vojenské akademiky jen třemi roky, byla nař. rozhodnutím zamítnuta, z důvodů, že se žádost tato příčí ustanovením cit. zákona.
Stížnosti do rozhodnutí tohoto podané nemohl nss přiznati důvodnost.
Cit. zákon stanoví v §u 5, odst. 9 č. 7, že absolventům vojenských akademií ve skupině 2, 4, 5 a 6 zkrátí se čekací lhůta v 9. hodnostní třídě o 1 rok.
Ustanovení toto jest výjimečné a není je proto možno vykládati extensivně. Z ustanovení tohoto jde jasně, že toto zkrácení čekací lhůty nepřiznává zákon vojenským akademikům všeobecně, jak míní stížnost, nýbrž že je přiznává jen absolventům vojenských akademií. Absolventem akademie sluší pak rozuměti jen toho, kdo absolvoval akademii celou, tedy celé její tři ročníky. Jiného výkladu zákon nepřipouští a dalších výjimek žádných nestanoví, proto jest nerozhodno, zda opuštění akademie před jejím úplným absolvováním se stalo dobrovolně čili nic, ani stalo-li se pro špatný či výborný prospěch. To plyne i z intence, ze které zákon patrně vychází. Touto výhodou přiznává totiž zákon absolventům vojenských akademií časovou náhradu za to, že (delším) studiem, kterým nabyli většího vzdělání, bylo jejich jmenování poručíky zdrženo. Kdo neabsolvoval akademii celou, neutrpěl časovou újmu, kterou zákon předpokládá a nemůže býti této výhody účasten. Proto by bylo nerozhodné, obdržel-li snad st-l při svém předčasném vyřazení z akademie formální absolutorium, jak zástupce stížnosti při veřejném líčení tvrdil — nehledě ani k tomu, že okolnost tato nebyla v písemné stížnosti uplatňována (§ 18 zák. o ss.).
Nárok, jehož porušení stížnost tvrdí, ze zákona tedy st-li nevzešel. Nárok ten nevzešel mu však ani z obou výnosů žal. ministerstva, jichž se stížnost dále dovolává. Výnos ze dne 16. října 1920 č. 163000/8, jenž stanoví, že důstojníkům vzešlým z vojenských akademií se počítá pořadí jako poručík od 1. srpna toho roku, ve kterém s úspěchem dokončili druhý rok akademie, jest ve svém celku jen parafrasí právě uvedeného bodu 7 §u 5 a předpokládá absolvování všech tří ročníků akademií.
Výnos pak ze dne 4. srpna 1920 č. 455/852/VI-29 týká se — stejně jako shodný s ním čl. 1 k §u 5 č. 5 vl. nař. ze dne 1. prosince 1921 č. 440 sb., jímž byl výnos tento nahrazen — případů, ve kterých může mno za zvláštních okolností při novém neb opětném přijetí do vojenské služby podle §u 5, odst. 8 zák. započísti určité období strávené v jiné službě nebo praxi, zejména zaručuje-li tato jiná služba nebo praxe zvláštní prospěch pro vojenskou službu. Tento případ však u st-le dán není.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 1993. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 559-560.