Čís. 14220.Poskytla-li pojišťovna ve všeobecných pojišťovacích podmínkách k zapravení následné premie vyčkávací lhůtu s tím, že, nebude-li v této lhůtě zaplacena, zůstane povinnost pojišťovny k náhradě ode dne splatnosti premie po dobu prodlení v klidu, a zaslala-li pojišťovna upomínku o zaplacení následné premie se složenkou poštovního šekového úřadu ne přede dnem splatností, nýbrž o několik dní později, neručí pojišťovna za pojistnou příhodu, která nastala před zaplacením premie, zbývalo-li pojistníkovi ještě dosti času pojistnou prémii zaplatiti do dne pojistné příhody.(Rozh. ze dne 2. března 1935, Rv I 619/32.)Manžel žalobkyně byl pojištěn u pojišťovny »P.«, akciové společnosti v P. pro případ smrti následkem úrazu na 20000 Kč, jež měly býti v případě vzniku pojistného případu vyplaceny žalobkyni. Upomínky o zaplacení splatné premie zasílala pojišťovna pravidelně ke konci roku s datem 1. ledna, u premie splatné dne 1. ledna 1931 učinila tak pojišťovna až 5. ledna 1931. Pojistník dne 13. ledna 1931 sklouzl na náledí a dne 15. ledna 1931 zemřel na akutní zápal plic. Žalobkyně domáhá se na žalované pojišťovně vyplacení pojistky, tvrdíc, že nastal pojistný případ. Prvý soud zamítl žalobu z důvodu, že premie splatná dne 1. ledna 1931 byla zaplacena až 13. března 1931. Tím zůstává podle Čl. 9 všeobecných pojišťovacích podmínek povinnost pojišťovny k výplatě pojistného v klidu, pokud prodlení trvalo, a závazek společnosti mohl oživnouti jen po úplném zapravení všech dlužných splátek pojistného s poplatky a výlohami, ačli je společnost přijala o 12. hodině polední onoho dne, který po zapravení následuje, a to jedině pro škody později způsobené, čemuž nebylo v souzeném případě, kdy k úrazu došlo v době prodlení. Odvolací soud k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek prvého soudu.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Přisvědčili jest vývodům dovolatelčiným, čerpaným ponejvíce z rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 11011 sb. n. s., že byl mlčky smluven určitý způsob placení pojistných prémií, není však přes to opory v zještěném skutkovém stavu pro závěr, že by byla pojišťovna porušila tento způsob mlčky smluveného placení do té míry, že by byla sama zavinila opožděné zaplacení. Byť se i vycházelo z toho, že zaslala upomínku o zaplacení premie se složenkou poštovního šekového úřadu místo přede dnem splatnosti, t. j. před 1. lednem, až k 5. lednu 1931, nelze z toho vyvozovati, že by tím bylo znemožněno včasné zaplacení premie, ani že by byla vyčkávací lhůta zkrácena na úkor pojistníka. Vždyť rozpětí této lhůty zůstalo předmětně zachováno, a zbývalo pojistníkovi ještě dosti času, a tím i osobní možnosti, sjednaným mlčky způsobem i během této lhůty pojistnou prémii zaplatiti do dne úrazu 13. ledna 1931. Premie však nebyla zapravena ani ve zbytku 14denní vyčkávací lhůty, takže se stalo účinným ustanovení desátého odstavce čl. 9 všeobecných pojišťovacích podmínek, dle něhož zůstane povinnost pojišťovny k náhradě ode dne splatnosti pojistného v klidu po dobu, pokud prodlení trvá, a vstoupí v platnost teprve po úplném zapravení pojistného, ač-li jej pojišťovna přijala a to jedině pro škody později způsobené. Takovéto oživnutí závazku žalované pojišťovny jest v souzeném případě vyloučeno, neboť škoda (úraz i jeho následek) nastala ve vyčkávací době a před dodatečným zasláním pojistné premie, kterou nad to pojišťovna ani nepřijala (srov. rozh. čís. 8279 sb. n. s.). Není sice jedině rozhodnou skutečnost, že nebyla premie včas zaplacena, takže automaticky byla pojišťovna zproštěna závazku k náhradě, aniž by se hledělo k příčině, proč se zaplacení nestalo dříve, a kdy se vůbec stalo, avšak nelze též říci, že se opoždění v placení stalo jedině zaviněním pojišťovny. Dovolatelka marně dále poukazuje na § 29 zákona osmlouvě pojišťovací z 23. prosince 1917 čís. 501 ř. z., neboť platnost jeho byla vládním nařízením z 9. prosince 1919 čís. 652 sb. z. a n. odsunuta (rozh. čís. 8279 sb. n. s.). Odvolací soud posoudil tudíž věc v podstatě správně uznav, že žalovaná pojišťovna nebyla povinna k náhradě, ježto premie nebyla včas zaplacena.